Unaveni ze své cesty hmotným životem, ti více citliví a introspektivní nakonec upustí od marných pokusů dosáhnout štěstí ve vnějším světě smyslových zážitků. Začnou svoji pozornost obracet do svého nitra – do světa vědomí, srdce a duše.

Člověk má mezi všemi živými bytostmi jedinečné postavení. Pouze u lidí najdeme mravnost a schopnost uvažovat o minulosti a budoucnosti. Odkud pocházíme? Co je smyslem života? Proč máme trpět? Co se bude dít v okamžiku smrti? Jaký je náš osud?

Abychom tyto důležité otázky zodpověděli, musíme vstoupit do sféry náboženství a duchovna.

Přestože se ve většině případů stala věda moderním náboženstvím, nemůže nám poskytnout uspokojivé odpovědi na otázky týkající se duše.

Pojem duše je důležitým základním kamenem indické filozofie. Idea duše má zajisté své místo i ve většině jiných významných náboženských systémech světa, ale nikde není tohle téma tak důkladně rozebráno jako v Indii. Zde staří proroci zjistili, že se lidské tělo a mysl v průběhu času mění, zatímco osoba sídlící uvnitř zůstává neměnná. Dohodli se, že budou definovat to, co je neměnné, jako individuální částečku vědomí, átmu neboli duši.

Podle duchovních tradic Indie je realita tvořena vědomím a naše hmotné smysly nejsou schopny přiblížit se tomu, co se nachází mimo jejich rozsah. Smyslové vnímání je tedy považováno za platné, je-li potvrzeno a podporováno realizacemi dávných proroků a výpověďmi o Absolutní Realitě, které se nachází ve svatých Písmech jako Bhagavad-gíta.

Nejčastějším překladem slova bhakti je "oddanost". I když je to velmi obecný pojem, pod kterým si různí lidé představují různé věci, znamená bhakti konkrétně oddanost Nejvyšší Bytosti a je proto synonymem teismu.

Slovo jóga je odvozeno ze sanskritského kořene judž, což znamená: "jho", nebo "spojit". V této souvislosti se slovo jóga vztahuje na veškeré duchovní praktiky, které se snaží transcendovat svět hmoty a spojit duši s Bohem.

Bhakti jóga nás může pozvednout z vězení exploatace a vést nás do země oddanosti. Je sladká a vznešená a může být vykonávána všemi, bez ohledu na nějaké kvalifikace. K úspěšnému provozování bhakti-jógy je zapotřebí pouze dvou věcí: upřímnosti a pokory, dvou nejžádanějších a nejvzácnějších vlastností lidského života.

Jednou z nejjednodušších a nejefektivnějších cest k seberealizaci pro současný věk je zpívání mahá mantry. To je potvrzeno v mnoha védských Písmech, jako například v Brihan-náradíya Puráně, kde najdeme následující výrok:

"V současném věku hádek a přetvářky se dá dosáhnout osvobození pouze pronášením Svatých Jmen Pána. Neexistuje žádný jiný způsob, žádný jiný způsob, žádný jiný způsob."

Šrí Krišna přednáší Bhagavad-gítu příteli Ardžunovi na bitevním poli

Bhagavad-gíta, "Zpěv Svrchovaného Pána" je nejznámější a nejautoritativnější indické Písmo. V nádherných verších hovoří Pán osobně o vědě seberealizace ku prospěchu všech podmíněných duší. Krišna říká, že je příčinou všech příčin.

Etymologický význam slova "Krišna" je "ten, kdo všechny přitahuje a všechny těší".

Krišna má neomezené schopnosti nás přitahovat, a proto je Svrchovanou Osobou. Je ztělesněním veškeré existence, veškerého poznání a veškeré blaženosti. Krišna je považován za Svrchovaného Pána hlavně proto, že s Ním můžeme zažívat všechny druhy vztahů. Krišna není pouze Bůh otec jako v křesťanství, ale také Bůh přítel, Bůh syn a dokonce Bůh milenec.

"Toto poznání je králem vzdělání, nejvyšší moudrostí a nejtajnější ze všech tajemství – nejvyšší skrytý poklad. Je to nejčistší poznání a jelikož dává bezprostřední vnímání sebe sama skrze božskou realizaci, je esenciálním principem – a dokonalostí – všech náboženství. Toto poznání je nepomíjivé a zakoušet ho přináší tu nejvyšší radost." (Bhagavad-gíta 9.2)