---

Seznam článků:


• Směrem ke štěstí
• Hledej své vlastní srdce
• Roztěkaná mysl
• Úspěch víry
• Lék proti šílenství
• Víra v oddané je jediným kapitálem

---

Jestliže na naší cestě za dosažením víry získáme výhodu styku s oddanými a vyvineme v ně naši víru, budeme více ochráněni a také náš pokrok bude jistější – stane se skutečností. Z nejasného a abstraktního postavení se v nás takto naše víra prohloubí. Tehdy se setkáme s mnoha jinými, kteří mají v životě stejný cíl, a cesta se stane snadnější. Stane se představitelná a nabyde konkrétní podobu. Máme-li víru ve skutečné oddané, můžeme navázat styk s takto hmatatelnou věcí.

Z tohoto důvodu je pozice oddaného na naší cestě tak důležitá, obzvláště ve středním stádiu. V primárním stádiu není oddaným přikládán příliš velký význam. Cesta začíná s pouhou nejasnou koncepcí z Písem, podpořenou našimi minule nashromážděnými zásluhami (sukriti). Postupně ale začátečník shledá, že výprava vstříc Nekonečnému není vůbec jednoduchá: „Mysleli jsme si, že s trochou pokroku můžeme dojít vytouženého cíle, teď ovšem vidíme, že tomu tak není.“ Zauvažujeme-li nad tím, jaké je skutečné postavení oddanosti a kdo je to Bůh – že On je univerzální a On je konečný cíl – můžeme být postupně zklamáni. Pokud však na cestě přijmeme pomoc oddaných s podobným cílem, jejich společnost nám v mnohém uleví, přestože cíl může být velmi vzdálen. Nesnáze na cestě přicházejí nejvíce ve druhém stádiu. V primárním stádiu nemáme zcela vyhraněný cíl, proto nejsme vystaveni přílišným nesnázím. Skutečné nesnáze se objeví teprve tehdy, když se plně vydáme na cestu, nemaje jiného cíle než zaměstnat svoji veškerou energii na této veliké a vznešené výpravě. A jakmile se opravdu dotkneme vyšší úrovně, úrovně mahá-bhágavaty, cesta se opět stane schůdnější. Střední část je ovšem náročná a na této úrovni jsou oddaní pro naši záchranu velmi potřební. To je perioda, která se vyznačuje obojím - jak hmatatelnými zisky, tak nesnázemi. Naše selhání se proto odehrávají převážně na této střední úrovni.

Když vstupujeme do války, jsme na začátku plni naděje a důvěry. Skutečný test ale nastane, jakmile začne boj. A když konečně zvítězíme, jsme opět velmi spokojeni. Ale střední perioda, kdy se bojuje, ta je velmi obtížná. V té chvíli jsou naši spolubojovníci, naši kamarádi bojující po našem boku, velmi, velmi důležití. „Nejsem sám, ale je tu spousta těch, kteří bojují po mém boku uprostřed této válečné vřavy.“ Tito společníci jsou důležití. Někteří se mohou z pole vytratit, ale budou tu jiní, kteří mě podpoří.

Podobně můžeme také na naší cestě vidět padnout spoustu mocných bojovníků. Může nás to zbavit odvahy, když vidíme odcházet tyto respektované osoby– padat uprostřed cesty. Nicméně, navzdory těmto nepříznivým okolnostem jsou tu jiní, kteří statečně a s neotřesitelnou vírou pokračují, a ti nám pomohou. Vydržet až do konce je obtížné, ale důležité a cenné. Přijde test a ukáže nám, kolik víry máme. Nic nepřijde na zmar a my musíme na vše pohlížet tímto způsobem. Tolik velikánů, jako Bhíšma a Dróna, může ulehnout na bojišti, my přesto musíme pokračovat. Přicházíme bojovat až do konce. Musíme dosáhnout cíle našeho života a odhodlání k tomuto činu musíme vstřebat z charakteru oddaných. Šástra nám nabídne také pomocné pokyny, ale společnost oddaných přesto zůstane nanejvýš důležitá.

---

---

Nevědomost není náhodná. Zakládáme si na ni svými minulými skutky – člověk je tvůrcem své vlastní budoucnosti. O špatné počasí, kterému jsem teď vystaven, jsem se zasloužil já sám. Nestěžuj si na své okolí. Nalož s ním, jak nejlépe dovedeš, a pokus se za tím vidět milost Absolutního. Anomálie, které v přítomnosti čelím, je produktem mých vlastních činů a já za ni nemohu vinit nikoho jiného. Tohle ovšem není ta jediná pravda. Z jiného úhlu pohledu je možné vidět, že Pánova milost je neustále všude přítomná. S touhou pomáhat mi, přichází v přestrojení navenek nepříznivého okolí; pokud na ni pohlížím se svým současným chápáním. To je ta nezbytná medicína na moji chorobu, medicína léčící mé šílenství. Je to jako lék předepsaný Pánem. On je všude, se Svojí pomocnou rukou dosahující na nás ve chvílích největšího nebezpečí. Mít tento postoj znamená mít klíč; řešení, které nás chrání před nepříznivým okolím a postavením.

Pán není pomstychtivý, On nás netouží trestat. Trest přišel pouze proto, aby nás poučil. Trest je tu, je ovšem konán něžnou rukou, aby nás poučil a pomohl nám zlepšit se. Takto bychom měli pohlížet na veškerá nebezpečí.

Naprav tedy sebe samotného – nikoliv ostatní – a nalezneš skutečný mír. A nikdy se nesnaž užívat si výsledků svých činů. To je klíč k úspěšnému životu a plynulému štěstí. Pochopíš, že Nekonečný je tvým přítelem.

Všechno je částmi a částečkami Původního, proto se Bůh projevuje ve všem. A není tomu tak, že můžeme obětovat či negovat vše a pouze Bůh zůstane - proč bychom tu jinak byli? Naše individualita a existence jsou skutečné. Obě strany tedy musí mít určité uznání a harmonie mezi nimi představuje skutečnou pravdu. Taková je koncepce Maháprabhua. Je zde polarita, a také jednota a harmonie, a to je to nejdůležitější. Dislokace je nezdravá. Nutné je správné uspořádání. Májá (miskoncepce) znamená dislokaci. Provinciální, lokální zájmy, vedou jak ke vzájemným střetům, tak ke střetům s Absolutním. Správné uspořádání ovšem přichází skrze správné pochopení Absolutního. Toto pochopení přináší skutečnou harmonii. O všech těchto věcech bychom měli diskutovat a pochopit je.

---

---

„Vzdejme se všeho a opěvujme slávu Šraddhá-déví – víry, jejíž milost nás může přivést ke Šrí Krišnovi.“
(Šríla Bhaktivinóda Thákura)

Šraddhá, víra, je tou nejjemnější a současně nejspolehlivější věcí. Není to žádná imaginace. Musíme zrealizovat, že toto je realita, hmatatelná realita, nikoliv jakýsi abstraktní sentiment pouhého individuálního vědomí. Víra je univerzálním a nejzákladnějším elementem, který nás může spojit s nejjemnějším cílem.

Skrze elektřinu nebo rádio můžeme navázat komunikaci na dlouhou vzdálenost. Tato věda je velmi jemná a není každému známá, přesto nemůžeme popřít její existenci. Má svoje pevné postavení. Ovšem víra je mnohem jemnější a skrze ni je možné ustanovit obojí: vyšší spojení a odpověď. Jemná víra není přístupná všem. Má svoji hmatatelnou existenci a dokáže fungovat za jakýchkoliv podmínek, máme-li její výjimečné spojení. Nemůžeme lživě prohlásit, že ji vlastníme. Naše síla a velkolepost neprokazují nezbytně její přítomnost v nás. Pomineme-li velkou pompu a show, může být vše, co zosobňujeme, podvodem. Musíme velmi opatrně udržovat spojení se skutečnou vírou.

Upřímnost je pochopitelně hlavním požadavkem pro spojení s vírou. Žádná cena, jakkoliv hodnotná v tomto světě, nestačí k její koupi. Kvalifikací je laulyam – naše upřímná a opravdová touha jí dosáhnout. Nikdo si nemůže koupit Absolutního; sebevětší cena je k Jeho koupi nedostatečná. Absolutně nezbytná je naše upřímnost a serióznost. Nejsme-li seriózní, nemůžeme s Ním obchodovat. On není tak hloupý, aby se stal objektem něčího obchodu! Požaduje se upřímně po Něm toužit a to v nás probudí koncepci Mu sloužit. Chceme Ho upřímně, skrze něhu. Milujeme Ho, takže po Něm toužíme. A milovat znamená obětovat se objektu naší lásky.

Šríla Džíva Gósvámí Prabhu překrásně definoval slovo Bhagaván: bhajaniya sarvva-sad-guna-visista – „Svrchovaný Pán, Bhagaván, je takové povahy, že kdokoliv s Ním přijde do kontaktu, Mu zatouží sloužit a obětovat se pro Jeho uspokojení.“ Takovýto je výsledek víry v její dozrálé podobě. On je tak vznešený, že nás to přivede k myšlence, že umřeme-li pro Jeho uspokojení, dosáhneme tím našeho životního cíle. Jeho ušlechtilá vlastnost je taková, že probouzí tak vysokou míru ducha oběti pro Něho a vše k Němu přitahuje. „Zemři, abys žil.“ Taková je víra.

Jsme v oceánu víry a oddaní jsou esenciálními agenty. Všichni si vzájemně pomáhají. Největší úlevy od únavy a útrap z dlouhé cesty se nám dostane v doprovodu nebo společnosti skupiny. Získáme-li tedy v tomto oceánu pomoc oddaných povahy podobné té naší, bude to vrcholně prospěšné. Dokonce i náš Guru Mahárádža - v projevu, který pronesl na Vjása-púdžu, den svého Svatého Příchodu - oslovil svoje žáky: vipada uddharana bandhu-gana: „Ó moji přátelé, kteří mě můžete zachránit před nebezpečím! Jste mými zachránci. Je velmi obtížné proplouvat sám vodami oceánu víry, proto jste mi přišli pomoci v mojí nebezpečné a náročné výpravě v nekonečnu. Přišli jste a zaměstnáváte mě hovořením o Něm, a takto jste mi dali určitou službu. Žít a pohybovat se sám v nekonečnu je jinak velmi obtížné, strastiplné a nebezpečné. Vy všichni jste přišli si něco poslechnout a tyto rozhovory o Něm učinily celou situaci velmi bezpečnou a usnadnily tak dalekou cestu na Vaikunthu.“

---

---

Laulya znamená slabost srdce, nebo slabost v dodržení předsevzetí, že dosáhneme cíle vlastního života. S čímkoliv přicházím do styku, tím se zaměstnám. Vše přitahuje moji pozornost. Zaměstnáváme se drobnými malichernostmi, které přitahují naši pozornost a vyhýbáme se skutečným problémům života. Zabýváme se irelevantními věcmi:

„Líní lidé s nízkou inteligencí a krátkou délkou života tráví své noci spánkem a své dny zbytečnými činnostmi.“ (ŠB. 1.16.9.)

Setkáváme se se stovkami věcí a cokoliv, co přitáhne moji pozornost – to je laulya. Musíme se spasit před takovouto povahou. Zaměstnání našich smyslů nebere konce. Všechny smysly jsou plně zaměstnány. Existují tisíce zaměstnání, která se převážně vyznačují tím, že jim je poznání skutečné potřeby vlastního „já“ cizí. Ten, kdo nezná vlastní domov, putuje cizí zemí, uspokojujíce svoji zvědavost nekonečnou prací. To je to, s čím se střetáváme ve světě. Apasyatam atma-tattvam – to je důležité. Tohle přijímá normálně smýšlející člověk, nikoliv většina abnormálních myslitelů. To je srota-pantha, zjevená pravda. Tohle musí přijít z dokonalé říše, od Boha Samotného. Zde je stanovena nepostradatelná nutnost srota-pantha, metody odhalení. Tohle musí přijít z dokonalé říše, ze sarvajna, vševědoucí sféry. U těch, kteří jsou neznalí svého skutečného zájmu, nacházíme tisíce zaměstnání. Jsou velmi zaneprázdněni, ovšem velmi zaneprázdněni pro nic.

(Šukadéva Gósvámí oslovuje krále Paríkšita) „Ó vládce, materialističtí hospodáři, kteří jsou svázáni svými hmotnými výdobytky, jsou slepí v poznání vlastního „já“. Zaměstnávají se plně nasloucháním stovkám a tisícům témat, jenž se týkají lidské společnosti. (ŠB. 2.1.2.)

„Tito lidé marní své noci spánkem nebo sexem a svoje dny hromaděním peněz a péčí o svoje rodiny.“

Co spatříme, když pohlédneme kolem sebe? Dvě věci – nidraya, spánek, nebo vyavayena, laškování s ženami. Noc se tráví těmito dvěma způsoby. Ve dne se shánějí po penězích, nebo slouží svým nejbližším příbuzným. Tíhneme ke společnosti těch, které můžeme vykořisťovat, kteří podporují naše smyslové potěšení. Těmito lidmi se obklopujeme.

„Hmotné tělo, žena, děti a vše, co s nimi souvisí jsou jako zrádní vojáci a ti, kteří se na ně příliš upoutávají, přehlíží svoje zkušenosti a nevidí svoji bezprostřední zkázu.“ (ŠB 2.1.4.)

Jsme plně soustředěni na zájmy rodinného života, pro naše vlastní uspokojení. Jsme natolik zaměstnáni tímto druhem falešné povinnosti, že nám schází čas na to, abychom rozpoznali, že naše vlastní smrt je nám blíž a blíž. Vidíme to a současně to nevidíme. Je to tak prosté. Vidím, že každý kráčí do chřtánu smrti a přesto to zároveň nevidím. Nechci to vidět. To je to podivné postavení, ve kterém se nacházíme. Konečné nebezpečí se blíží a já spím. Snažím se nevšímat si toho. Existuje snad něco divnějšího? Pouze naše určitá pozornost je nutná k tomu, abychom nalezli řešení. Stačí pouhý okamžik. Tolik stromů a hor žije po léta letoucí, věk po věku – bez prospěchu. Není to otázka dlouhověkosti, nebo otázka času. Co je důležité, je upřít svoji pozornost na vlastní „já“ – „Kdo jsem?“ Naše pozornost se musí upínat na náš skutečný zájem.

---

---

"Okamžik ve společnosti sádhua je zárukou veškerého úspěchu, což potvrzují všechna písma."
(ČČ, Madhya 22.54)


"Mnoho a mnoho let bezděčně uplyne v životě osoby, opojené hmotným požitkem.
Kdyby raději alespoň na chvíli zrealizovala, že ztrácí cenný čas, mohla by
se vážně pokusit o dosažení věčného prospěchu." (ŠB, 2.1.12)

Šukadéva Gósvámí zde praví, že jediný okamžik může vyřešit celý problém života, je-li správně využit v sádhu-sanze. Za každou cenu se pokus využít možnosti sádhu-sangy, společnosti Krišnova agenta. Jaký smysl má žít na věky věků, nejsme-li si vědomi vlastního zájmu? Jeden správně užitý moment stačí k vyřešení celého životního problému, kvůli kterému putujeme věčně v této sféře. Musíme bdít nad naším vlastním zájmem, nikoliv k němu být lhostejní.

Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel, aby nás nasměroval k našemu niternému zájmu: "Neznáš své vlastní srdce. Tvé vlastní srdce a jeho požadavky jsou ti cizí. V nitru tvého srdce se skrývá bohatství – pokus se je nalézt: omez veškeré cizí věci a spatříš, že tvoje srdce je chrámem Krišny. S pomocí opravdového vůdce hledej své vlastní srdce a tam nalezneš Krišnu. Nejedná se o nic, co by ti bylo cizí. Každé srdce je Pánovým chrámem. Je to tvůj majetek, je to tvůj domov. Zpět k Bohu, zpátky domů."

---

---

Vše závisí pouze na Něm. Pokusíme-li se vystopovat příčinu všeho, dojdeme ke zjištění, že příčina je něco, co má svoji vlastní příčinu, která má dále také svoji příčinu, atd. Pokud však nalezneme Jeho osobní krásu a šarm, pochopíme: „Ano, tohle je konečný cíl, který se snažíme nalézt nejen my, ale i celý zbytek světa.“

V jedné bengálské písni se zpívá: „Ó hory, Himálaje, Alpy, Suméru, po čem to pátrají vaše vztyčené hlavy? Spatřily jste stvořitele tohoto vesmíru a dosáhly naplnění svého života? Spatřily jste Ho?“ Podobně cítí oddaný ve svém srdci, že všichni hledají Pána, který je zosobněným naplněním života. Ve fenomenálním světě zrození a smrti neexistuje nic spolehlivého, co by mělo upoutávat naši pozornost. V nitru svých srdcí hledáme sat – věčnost, čit – vědomí, které uspokojí naše vnímání, a ánandu – naplnění naší touhy po kráse a lásce. Jakmile je láska probuzena, činnost mozku se stáhne. Pochopíme, že láska je naplněním života. Tohle je velice speciální okamžik života. Ať už jsme kdekoliv, automaticky neustále hledáme, hledáme, hledáme...hledáme tohle „Ano“, Óm. Óm znamená veliké „Ano“.To, co hledáš - to existuje! To, po čem prahneš v nitru svého srdce – to existuje.

Tvé hledání musí pokročit od vnějšího k vnitřní substanci. Tam je Pán, kterého hledáš. Takto nás ómkára přivádí ke gajátrí, dále k Védám, Védantě a Šrímad Bhágavatamu, popisujícímu extatickou a radostnou stránku Pána. Nekonečný se přiblíží konečnému natolik, že si tento myslí: „On je jedním z nás.“ Hraje roli tak blízkého přítele, že Ho považujeme za jednoho z nás. Takto nám projevuje Svoji nejvyšší milost. To je náš nejvyšší cíl, který lze nalézt ve Vrindávaně. Šrí Čaitanja Maháprabhu nám praví, že musíme zavrhnout vše a za jediný cíl přijmout Pána Šrí Krišnu ve Vrindávaně: Svajam Bhagaván, Bůh bohů, Pán pánů. On je zdrojem veškerých manifestací nadpřirozené síly. Maháprabhu proto poznamenal: „Hledej Šrí Krišnu. V tomhle světě na tebe jiná povinnost nečeká. Ujmi se Jeho jména, hovoř o Něm, a takto jednej při čemkoliv, čemu se věnuješ. Velmi rychle dosáhneš naplnění svého života. Pokračuj s pronášením Jeho jména, hledáním Jeho a rozmluvách o Něm, ať už spíš, jíš, nebo se hádáš –cokoliv, co děláš, spoj s Ním.“

Tohle hledání ovšem nesmí být pokrytecké. Upřímný badatel získá pomoc a vedení od skutečného oddaného. S pomocí svatých písem a oddaných, a s veškerou upřímností v nitru, pokračuj v neustálém hledání Krišny. Hovoř o Krišnovi s kýmkoliv se střetneš a nepouštěj se do hovorů o ničem, co spadá pod správu smrti. Žena, děti, peníze – za okamžik jsou pryč, už o nich tedy dále nepřemýšlej. Na každém kroku svého života ovšem konej vše pro věčné potěšení Pána.

Krišna není něčím, co by sis vymyslel. Poznat Ho můžeš skrze sádhua a šástru, nikoliv skrze tento hmotný svět vlastního požitku. Nenalezneš Ho ani odříkáním, ale Krišna je se sádhuem, čistým světcem. Krišna je naplněním positivní žádosti srdce.

Ti, kterým učaroval vnější svět, nejsou schopni rozpoznat svůj vnitřní temperament. To je velké neštěstí. Nejdůležitější je zachovat si společnost sádhua, který má skutečnou víru v Krišnu. Takovýto sádhu je v tomto světě velmi, velmi zřídka k nalezení, pokud ovšem hodláš dosáhnout nejvyššího dobra, učiň tento ideál korunou na své hlavě – jakýmkoliv způsobem využij pomoci, kterou ti poskytuje jeho společnost.

---

---