Na začátek 
Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math



Člověk, který neustále pokračuje na cestě oddanosti i přesto,
že je přitahován mnoha a mnoha věcmi z tohoto světa,
je ve svém srdci pravdivý a čestný.

Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža




“Já” a “moje” (část první)
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža

Jsou dva druhy živých bytostí. Nitya-baddha a nitya-siddha. Celý život první skupiny bytostí sestává pouze z honu za “já” a “moje”. Tomu se říká Mája, iluze. Ti, kterým je vlastní univerzální vědomí, si jsou vědomi univerzálního zájmu, to znamená Boha. Jejich zájem spočívá v uspokojení Boha. Jsou si vědomi Boha.

Jedna třída živých bytostí je nazývána podmíněnou, v sanskrtu známá pod pojmem nitya-baddha. Druhou třídu tvoří ti, kteří jsou zaměstnáni uspokojováním Svrchovaného. Tito jsou označování jako nitya-siddha, osvobozené živé bytosti. Osvobozené od zrození, nemoci, stáří a smrti. Tento druh osvobození je činí neustále šťastnými. My patříme do skupiny nitya-baddha, což znamená, že jsme věčně podmíněné živé bytosti, neboť se zabýváme činnostmi určenými k vlastnímu uspokojení. Naše vědomí je proto provinční a náš svět a náš vesmír jsou takto velmi malé. Někdo se může starat pouze o sebe – to je velmi egoistický druh smýšlení. Jiní se více zajímají o rodinu, zemi, zvířata a okolí. Tohle všechno je ovšem podmíněné.

Musíme pochopit, z jakého důvodu přicházejí všechny živé bytosti do tohoto hmotného světa. Ví někdo proč tu jsme? Jsme tu, protože nemáme zájem uspokojit zájmy Svrchovaného. Snažíme se uspokojit pouze naše vlastní zájmy. Proto se ocitáme v tomto podmíněném světě, kde na nás čeká zrození, nemoc, stáří a smrt. Chceme zůstat odděleni od univerzálního zájmu a vytváříme si takto zájem separátní. Z tohoto důvodu jsme nuceni procházet tolika fázemi štěstí a neštěstí. Někdy štěstí, někdy neštěstí, někdy utrpení, někdy potěšení – v souladu s naší touhou.

Tento podmíněný svět má svoje zákony. Cokoliv, co tu činím, nebo po čem toužím, vede k určitému rezultátu, plodu. Jak se říká: “Jak jsem zasel, tak sklidím.” Pokud jsem zasel dobré věci, konal zbožné skutky a činil dobro ostatním, obdržím dobré věci. Pokud budu ostatním ubližovat a páchat zločiny, čeká mě trest. Takový je zákon hmotné přírody, kterému nikdo nemůže uniknout. Tento zákon byl vytvořen pro podmíněné duše, pro ty, kteří se nehodlají připojit k univerzálnímu zájmu, do společnosti Svrchovaného. Tyto bytosti sem přicházejí, aby zakusili “štěstí” hmotného života.

Kdysi jsem se například setkal s jedním íránským businessmanem. Řekl jsem mu, že tento hmotný svět má zákony. Dle toho, jak jednáš, budeš sklízet plody. Pokud zabíjíš a jíš zvířata, musíš očekávat, že budeš také v jednom ze svých budoucích životů sněden. On mi na to odpověděl: „Já jsem bojovník.“ Předtím byl postřelen v íránské válce, byl to kšatrija. Řekl mi: „Mě to nezajímá. Jsem připraven přijmout v příštím životě tělo zvířete a být zabit.“ Říct něco takového je snadné, pokud jsi zrovna v lidském těle. Když se ovšem ocitneš v situaci, kdy se k tobě blíží někdo s nožem a ty máš být zabit, nebo sněden, tak už to tak veselé není. Je to hloupé, pokud lidská bytost uvažuje tímto způsobem, neboť jí to přivodí pouze bolest. Být zabit a vytrpět si tímto způsobem všechny následky minulých činů je nepřirozené.

Proto existují Védy, obsahující určité poznání a pravdu, tattvu. Různé kultury a různá náboženství hlásají podobně. Nejdůkladnější a nejdetailnější popis pravdy o hmotné přírodě, o Svrchované Nekonečné Příčině všech příčin je však podán ve Védách. V nich také nalezneme návod k tomu, jak se osvobodit od zákonů této hmotné přírody, které dávají všem mým činům vytvářet určitou reakci. To se nazývá prayascita.

Je známá jóga prayascita, karma prayascita, jňána prayascita a bhakti prayascita. Karma prayascita znamená, že konáním spousty dobrých skutků neguji mé špatné činnosti. Ničím negativní stránku mého jednání. Dobré skutky ovšem také vyvolávají reakci. Mohu tedy zničit mnoho skutků, ale ta příčina, touha užívat si nezávisle od Boha, zůstane nadále zakořeněna v mém srdci.

Jňána prayascita znamená, že se osvobodíš od veškeré karmy, ale zůstane v tobě touha užívat si tento hmotný svět.

Někdy se udává příklad bambusového lesa. Viděli jste někdy bambusový les? V Indii je možné tento les spatřit. Kmeny bambusu rostou velmi blízko u sebe. Když přijde vítr, jednotlivé kmeny se vzájemně začnou třít a z tohoto tření někdy vznikne oheň, který pohltí celý les. Celý les našich hmotných tužeb bude zničen. Zajímavé ovšem je, že jakmile nastane období dešťů, celý bambusový les znovu vyroste, neboť jeho kořeny zničeny nebyly.

Bhakti prayascita znamená, že skrze bhakti, odevzdání a oddanou službu Svrchovanému, a ustanovením našeho vztahu s Nejvyšším, odstraníme i kořeny touhy užívat si hmotný svět. Proto je bhakti prayascita nejmocnější.

Kořeny naší touhy stát se uživatelem a vykořisťovatelem hmotného světa budou zničeny prostým pronášením Hariho Jména. Kořen bude vytržen. Nebudeš toužit užívat si „já“ a „moje“. Budeš toužit pouze po tom, stát se služebníkem Svrchovaného a bez problémů tak zažívat nekonečné blaho a štěstí. Na transcendentální úrovni problémy neexistují. My však o tom, co transcendentální úroveň je, nemáme ani ponětí. My tento druh zážitku postrádáme a ani v to nevěříme. Všeobecně v Boha nevěříme. Nemáme víru v Boha a neustále jednáme bez vědomí toho, že Bůh je Svrchovaný a vše se odehrává pod Jeho kontrolou.




Juga dharma - Náboženství pro současný věk
(„Já“ a „Moje“ část druhá)

Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža

Cokoliv, s čím se v tomto světě setkáme, k nám přichází na základě našich činností. Náš současný život, kterému právě čelíme, je výsledkem naší minulosti. Vše, co jsme v minulosti učinili, je uloženo v našich srdcích, v našem podvědomí, a v souladu s těmito našimi minulými zkušenostmi pohlížíme na svět. Šríla Šrídhar Mahárádža používá pěkné rčení: „Naše mysl není v tomto světě. Tento svět je v naší mysli.“

Na věci můžeme pohlížet z různých perspektiv. To, co někdo považuje za pěkné, se někomu jinému může jevit jako velice ošklivé. Může ho to rušit, zatímco druhou osobu to činí šťastnou. V souladu s našimi minulými zážitky a naší touhou vnímáme tento hmotný svět. Pokud budeme prostě pronášet „Haré Krišna“, naše mysl a srdce se očistí a my spatříme věci takové, jaké skutečně jsou.

harer nama harer nama harer namaiva kevalam
kalau nasty eva nasty eva nasty eva gatir anyatha

V mnoha šástrách a ve Védách, v knihách starých mnoho tisíc let, nalezneme tento verš. Tato sloka tvrdí, že ve věku Kali, současném věku, mají lidé velmi omezenou inteligenci, žijí krátce a pouštějí se do bojů kvůli nepatrným věcem. Války začínají malou neshodou mezi několika vůdci, kteří začnou válku a zabíjejí spoustu tisíc lidí pro svoje osobní zájmy. To je to, co se děje dnes - to je Kali-juga. V tomto věku nejsme příliš kvalifikovaní, abychom porozuměli vyššímu vědomí. Postrádáme vyšší pochopení toho, co se nachází mimo hmotný svět.

Jedna cesta ovšem existuje. „harer nama harer nama harer nama“, třikrát se to opakuje. To znamená, že pro lidi Kali-jugy je třeba to zopakovat třikrát. Pronášení Jmen Pána Hariho, která jsou transcendentální zvukovou vibrací. Měli bychom pronášet tato velmi mocná Jména, transcendentální zvuk. Tento zvuk, který nepochází z tohoto světa, má moc nás dostat do vyšší, duchovní sféry. Proto se tato sloka uvádí.

Dokonce i Svrchovaný Pán se v této Kali-juze zjevil jako Čaitanja Maháprabhu, aby zavedl pronášení Hariho Jmen. To se nazývá juga-dharma. Juga znamená věk a ten, o kterém hovoříme nyní, se nazývá Kali-juga.

Všechna náboženství obsahují tuto metodu, byť třeba nevědomě. Křesťanství hlásá „Posvěť se Jméno Tvé“ a také islám opěvuje Jména Alláhova, Boha. Hinduismus také pronáší Jména Svrchovaného. Nejedná se o žádná běžná jména. Tyto zvuky jsou velmi mocné. Nejmocnější ze všech je dán Čaitanjou Maháprabhuem – mahá-mantra, velká mantra. Pronášením této velmi mocné mahá-mantry je možné velmi snadno zrealizovat transcendentální vědomí. Takto lze jednoduše pochopit, že to, co tu zažíváme, je velmi dočasný, bolestivý a krátký druh utrpení a štěstí.

hare krsna hare krsna krsna krsna hare hare
hare rama hare rama rama rama hare hare

Můžeš se pokusit pronášet pravidelně tuto mantru. Není obtížné si ji zapamatovat. Jejím pronášením se odstraní utrpení a zjeví se štěstí. Prostým pronášením této mantry. Zkus si to a udělej si svůj vlastní zážitek. Je to zadarmo. Maháprabhu ji rozdával zadarmo. Musíš platit za whisky, víno, pivo a jiné drogy, a to je spousta peněz. Vezmi si tuto jednoduchou mantru a budeš šťastný. Je to velmi jednoduché. Obětuj denně nějaký čas a uvidíš, že do tvého srdce vstoupí radost. A musíš mít víru ve Svrchovaného Pána. Jak to píše šástra: „Pokrok se měří dle míry tvé víry ve Svrchovaného Pána.“




Naše postavení
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
(první část přednášky ze Záhřebu)

Rád bych předložil trochu praktického poznání. Pomůže nám to pochopit naše postavení v hmotném i v duchovním světě.

V tomto hmotném světě je třeba překonat mnoho různých úrovní: Bhur, Bhuvah a Svah. Nyní se nacházíme v oblasti Bhur. Tím se rozumí tato hrubohmotná úroveň „masa a kostí“. Většina populace planety Země (99,9%) je bdělá pouze na této úrovni, kterou vnímá hrubohmotnými smysly. Bhur je ten nejnižší stupeň.

Dalším stupněm je Bhuvah. Na vyšších úrovních tohoto hmotného světa nacházíme planety či oblasti, ve kterých žijí živé bytosti s jemnohmotnými těly. Na Svargalóce se nevyskytují těla z masa - země, vody, ohně, vzduchu, éteru (snad možná nějaká z ohně). Na těchto nebeských planetách jsou těla tvořená myslí, intelektem a falešným egem. Avšak sklon k vykořisťování a požitku tam nemizí, ačkoliv se to odehrává na velmi jemné úrovni. Schopnost vnímat věci a mystické síly živých bytostí tam jsou mnohem více vyvinuty než na naší úrovni.

Můžeme se tedy sami zhodnotit. Jsme schopni vidět jemné živé bytosti putující po obloze? Vyvinuli jsme naše smysly natolik, že jsme jimi schopni vnímat jemnější svět v tomto hmotném světě?

Nebeské planety ve skutečnosti představují ještě velmi hrubou úroveň. Nad nimi se nacházejí další úrovně, jemnější sféry jako jsou Maha, Džana, Tapa, Satja, Brahmalóka. Na Tapalóku putují bytosti provádějící přísnou askezi. Jsou to dokonalé živé bytosti, které zcela ovládají svou mysl a ostatní smysly. Bytosti na nejvyšších lókách (planetárních systémech), čili nejvyšších úrovních tohoto hmotného světa, dokáží dokonale kontrolovat svoje smysly.

váčo vegam manasá krodha-vegam
džihvá-vegam udaropastha-vegam
etán vegán yo višaheta dhírá
sarvám apímám prthivim sa šišját

(Šrí Upadešámrita verš 1. - Nektar pokynů)

Opanovali jsme všechny tyto smysly a jejich popudy (řeč, mysl, hněv, jazyk, žaludek a genitálie) a dokážeme je ovládat? Už jsme dospěli na tuto úroveň? Pokud jsme schopni ovládat požadavky všech těchto smyslů, aniž bychom na jejich popud jednali, můžeme se stát duchovními mistry celého vesmíru.

Obyvatelé nejvyšších sfér hmotného vesmíru dokáží dokonale ovládat své smysly, a přesto ještě nejsou v duchovním světě. Stále ještě žijí v hmotném světě a nedostali povolení, vízum k překročení řeky Viradži. Je to tím, že mnozí z nich dosud přemýšlí způsobem „já“ a „moje“. Chtějí například kontrolovat mysl druhých, získávat výjimečné mystické schopnosti a užívat si čistou atmosféru vyšších planet.

Dříve, než překročíme práh do duchovního světa a než dostaneme povolení ke vstupu na Vaikunthu, musíme projít všemi těmito úrovněmi a ovládnout hmotné žádosti. Jako sebe-ovládnuté bytosti budeme nejprve moci vstoupit na Brahmalóku (Brahman), kde se osvobodíme od všech těch hmotných požadavků. Osvobodíme se od nich a již více nebudeme rozrušováni ničím z tohoto světa. To ale ještě neznamená, že jsme získali povědomí o osobní koncepci Nejvyššího Pána.

Je tedy velmi důležité, abychom se sami zhodnotili. Nakolik ovládáme požadavky svých hmotných smyslů? Nakolik jsme umožnili našim očím vidět jemnější úrovně? Dokážeme ovládat vlastní vizi tak, abychom mohli vidět jemné podoby živých bytostí? Dokážeme vidět velké mudrce na jejich cestách? Viděl jsem už Náradu Muniho? Obdržel jsem jeho daršan (audienci)? Praví se, že stačí zmínit jeho jméno a on se objeví. Viděl ho však někdo? Viděl snad někdo Pána Brahmu, Pána Šivu? Spatřili jsme již velmi pokročilé bytosti, žijící v tomto hmotném světě?

Je-li někdo kvalifikovaný obdržet jejich daršan, může se také stát způsobilým překročit hranici mezi hmotným a duchovním světem. A pak, až bude kvalifikován překročit tuto hranici, může vyprávět, co se děje na Vaikuntě. Musíme se kvalifikovat pro vstup na tyto vyšší stupně duchovního života. Potom až se tam ocitneme, budem mluvit z úrovně, kterou tam zažíváme. Pak to bude prvotřídní.

Existuje více druhů guruů: jedni stojí oběma nohama v hmotném světě a ukazují nám cestu na Vaikunthu, Gólóku. Pak jsou tací, kteří stojí jednou nohou na hmotné a druhou nohou na duchovní úrovni. Ti nás mohou obdařit spojením s duchovní sférou. A pak jsou zde ti, kteří stojí oběma nohama v duchovním světě. Cokoli řeknou, to také zažívají. Poví vám o Pánu Krišnovi, protože zrovna vidí Pána Krišnu. Ve chvíli, kdy o Něm začnou mluvit, tak Ho zároveň vidí, nacházejí se v Jeho společnosti. Jsou Jeho. Jsou to dokonalé osoby, označovaní jako sad-guruové, věční guruové.




Tolerujme druhé na úrovni, na níž se nacházejí
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža


(druhá část přednášky "Naše postavení" ze Záhřebu)

Při snaze o vstup do duchovní sféry bychom si měli počínat velmi opatrně. Předně, pro vstup do této sféry se musíme kvalifikovat. Dále je třeba si uvědomit, že vše v duchovní rovině je vyšší povahy – zcela duchovní. Všechno a všechny bychom tam měli přijímat za své duchovní mistry (guruy), jelikož představují nejvyšší, zcela transcendentální a duchovní přirozenost. Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža praví, že bychom do této sféry měli měli vstupovat hlavou, ne po nohách. Ano, měli bychom se stát velice pokornými, jelikož všichni jsou tam našimi pány. Je třeba přijímat všechny, jelikož tam je vše čisté.

trnad api sunicena taror api sahisnuna
amanina manadena kirtaniyah sada harih

Jedním z nejhlavnějších předpokladů ke vstupu do duchovní sféry tedy je: Vyvinout pokornější postoj, než má stéblo trávy, postoj větší snášenlivosti, než jaký má strom. Být tolerantnější než strom, znamená být jako Pán Krišna. On dokáže tolerovat jak nás, tak celý vesmír. Dokáže tolerovat živé bytosti, které se staví proti Němu a každou chvíli Ho kopou. Toleruje ty, kteří o Něm nikdy nechtějí nic vědět. Toleruje ty, kteří se k Němu různými způsoby chtějí přiblížit. Existuje tolik podmíněných živých bytostí, tolik jedinců.

Měli bychom tolerovat druhé, na té úrovni, na které se nacházejí. Někteří trochu zpívají Svaté Jméno, stanou se vegetariány a dále už nejsou schopni nic víc dělat. Nemůžeme říci, že ten, kdo jí maso, je démon. Prostě u něho dochází k naplnění jeho tužeb, nebo sklízí plody svých dřívějších činů. Prvotřídní oddaný (uttama-adhikárí) na všechny pohlíží jako na dokonalé Pánovy služebníky. A co víc, dokonce je pokládá za lepší, než je on sám.

Přistupujeme-li k hodnocení, k nacházení odlišností mezi jednotlivými živými bytostmi, měli bychom se, jako praví oddaní, naučit na nich spatřovat jen to dobré. Neměli bychom na druhých vidět jen to špatné a zveličovat to. Je třeba, abychom nacházeli a podporovali to dobré. Je to jako zažehnout malý oheň a pokoušet se ho zvětšit. Pokud nalezneme jednu dobrou vlastnost na osobě, která snad může být plná chyb, snažme se podpořit tu dobrou věc. Nechme oheň rozhořet.

Člověka například může napadnout stát se Vaišnavou, jelikož se cítí přitahován osobností oddaného. Ale když tento oddaný neustále jen poukazuje „to a tamto je špatně,“ lidé mohou ztratit zájem. V tomto hmotném světě nacházíme vždy to stejné. Když ale oddaný přijde a rozpozná v druhém jeho dobrou vlastnost (nikdo mu nikdy neřekl, že se v něm nacházejí takové dobré vlastnosti), může ho přimět k větší otevřenosti a ochotě přijímat. K ochotě přijmout fakt, že existuje něco vyššího, něco, co se nachází nad smyslovou zkušeností tohoto hmotného světa, něco jemnějšího a kvalitnějšího. Přijmout existenci oné krásné Osoby, jež je hodna poznání. A lidé se začnou zajímat, protože jednoduše prezentujeme Nejvyššího Pána.

On je nejtolerantnější, On toleruje vše, dokonce i mě i nejhorší opilce a zločince. Toto všechno Pán dokáže tolerovat. Všichni můžeme být plní chyb, ale jako Vaišnavové bychom se měli snažit v druhých vidět ty dobré stránky. Teprve pak se stáváme opravdovými Vaišnavy.