Na začátek 
- Zklamání a bhadžan
- Milost Šrí Nrsimhadévy
- Jeho Božská Milost Óm Višnupáda Paramahamsa 108 Šrí Šrímad Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura Prabhupáda
Šrí Nrisimhadéva zaujímá dvě strany. Vzbuzuje děs u neoddaných a projevuje náklonnost a starostlivost vůči Svým oddaným. Dokládá to následující verš z Ágany, uvedený Šrídharem Svámím v jeho komentáři ke Šrímad Bhágavatamu 7.9.1.:
kesariva sva-potanam anyesam ugra-vikramah
„Ačkoliv je lvice hrůzu nahánějící šelmou, ke svým lvíčatům je velice vlídná. Stejně tak nahání Pán Nrisimhadéva hrůzu takovým neoddaným, jako je Hiranjakašipu, zatímco ke Svým oddaným, jako je Prahlád Mahárádža, projevuje velkou náklonnost a vlídnost.“
Tohle vyjadřuje dokonale slávu výjimečné milosti Šrí Nrisimhadévy. Oddanost Šrí Nrisimhadévovi zvětšuje bhakti a odstraňuje nevhodné a nepříznivé podněty. Význam slova Hiranjakašipu je – hiranja: zlato či peníze, kašipu: postel; neboli „touha po penězích a ženách“. S tím také souvisí touha po slávě a postavení. To vše tvoří překážky na cestě oddanosti. Nrisimhadéva odstraňuje u živých bytostí Hiranjakašipuovu neoddanou mentalitu a podporuje v nich Prahládův oddaný postoj.
Přízeň Šrí Nrisimhadévy je tedy nezbytná pro oddané začátečníky, kteří mají ve své slabosti sklon tíhnout k věcem, jež nemají trvalou hodnotu.
Následující dva verše složil Šrídhar Svámí ve svých komentářích k veršům 1.1.1. a 10.87.1. Šrímad Bhágavatamu:
sarad-indu-rucim vande parindra-vadanam harim
„Klaním se Svrchovanému Pánovi Šrí Harimu se lví tváří, Jenž v podobě koncentrované blaženosti sídlí v srdci Prahláda Mahárádži a zbavuje veškeré nevědomosti. Jeho záře se podobá svitu podzimní luny.“
yasyaste hrdaye samvit tam nrsimham aham bhaje
„Klaním se objektu nejvyšší úcty, Šrí Nrisimhadévovi, na Jehož rtech tančí bohyně učenosti Sarasvatí, na Jehož hrudi sídlí v podobě zlatého pruhu Lakšmídéví a Jehož srdce je sídlem veškerého oslnivého bohatství Absolutního Poznání.“
yato yato yami tato nrsimhah
bahir nrsimho hrdaye nrsimho
nrsimham adim saranam prapadye
„Pán Nrisimha je tady, Pán Nrisimha je tam. Kamkoliv se vydám, všude je Nrisimha. Nrisimha je vně a Nrisimha je také uvnitř mého srdce. Přijímám útočiště tohoto prvního zjevení Šrí Nrisimhy.“ (Nrsimha Purána)
hiranyakasipor vaksah-sila-tanka-nakhalaye
„Uctivě se klaním Pánu Nrisimhovi, který je Prahládovým blahodárcem a který Svými drápy drásá kamennou hruď Hiranjakašipua.“ (Nrsimha Purána)
dalita-hiranyakasipu-tanu-bhrngam
kesava dhrta-narahari-rupa jaya jagadisa hare
„Ó, Kéšavo! Ó, Pane Hari, přijal jsi napůl lidskou a napůl lví podobu! Lotosový květ je velice jemný, ale v ještě větší úžas přivádějí Tvé lotosům podobné drápy, jež jsou zároveň tak tvrdé, že jsi jimi rozpáral tělo Hiranjakašipua, které se podobá vrcholu hory. Ó, Pane vesmíru, provolávám Ti věčnou slávu!“
Nebuďme zklamaní událostmi tohoto světa a neopouštějme náš bhadžan. Tento svět je místem zmatků a nepokojů, jenž jsou způsobeny ilusorní energií Nejvyššího Pána Šrí Krišny. Pouze zcela odevzdaná duše může překonat oceán zrození a smrtí – tří druhů utrpení. Praktikujme šaranágati, které sestává z šesti částí a je základem oddaného života. Bez šaranágati (odevzdání) není bhakti (oddanost).
Neměli bychom být rozrušeni světskými ztrátami a zisky. Velice obezřetně bychom měli dbát o věčné blaho věčného já, které půjde s námi.
Cokoliv je vůlí Všedobrého Nejvyššího Pána Šrí Krišny vykonáno, přináší všem věčný prospěch. Džívy (duše) sklízí ovoce své vlastní karmy. Nikdo jiný za to nemůže být obviněn. Za žádných okolností se během našeho krátkého pobytu v tomto přechodném světě nenechme rozrušit a neopouštějme bhadžan. Šrí Krišna se vždy stará a chrání zcela odevzdanou duši. Není nic, čeho by se měla obávat. Za všech okolností zůstává klidná. Vůle Absolutního nás ovládá všechny. Proti Jeho vůli nezmůžeme vůbec nic. Záleží pouze na Jeho vůli, jestli budeme žít život askety nebo hospodáře. Nikdo se nemůže postavit žádnému Jeho přání.
My nejsme schopni vidět uspořádání a nemáme kapacitu nalézt řešení. Jediným způsobem jak řešit problémy, je totálně a bezpodmínečně se podřídit. Džívy spáchaly vůči lotosovým chodidlům Šrí Krišny přestupek, když se Mu i přesto, že jsou Jeho věčnými služebnicemi, postavily na odpor. Dokud džívy tento přestupek neodstraní, nedojde k žádnému praktickému řešení. Mája je zcela spolehlivě obalí, načež je touha po požitku svrhne dolů do pekla – do intensivního utrpení.
Prvotní příčina nemoci musí být vymýcena, jinak budou nechtěné symptomy růst. Odpor ke Šrí Krišnovy, který je prvotní příčinou všech problémů, proto musí být odstraněn. Odpor vůči Krišnovy máme už od nepaměti. Tuto averzi nelze odstranit najednou. Může to trvat tisíce životů, a nebo taky jeden. Dokonce i velký oddaný Ambaríš Mahárádža, dokázal všechny hmotné touhy porazit postupně. Ničeho nelze dosáhnout najednou.
Sádhya (věčná blažená duchovní existence) nemůže být dosažena bez sádhany (disciplinované oddané praxe). Společnost skutečných bona fide sádhuů je k duchovnímu pozvednutí nezbytná.
Bhakti Vallabha Tírtha, 15. října 2011, Šrí Govardhan
Jeho život byl už od dětství zářivým příkladem nezlomného odhodlání sloužit Svatým Jménům a kázat o Jejich slávě. Nikdy nebyl ochoten tolerovat aroganci těch, kteří následovali cestu meditace o své vlastní duchovní podobě a o Svaté Jméno nejevili žádný zájem. Také netoleroval ty, kteří se uměle snažili následovat cestu rágánugá-bhakti, ale Máháprabhuovi pokyny z Šikšáštaky a pokyny Rúpy Gósvámího z Upadešámrity ignorovali. Poté, co v nás vybudoval řádné základy, přistoupil k tomu, aby nám sdělil, že se máme snažit o dosažení nejvyššího životního cíle – lásky ke Krišnovi, ve velice vznešené a kouzelně sladké náladě Vradži, kterou rozdával Šrí Čaitanja Maháprabhu. Nejvyšší důležitost přikládal Maháprabhuovu příkazu: „V tomto věku Kali je zpívání Svatých Jmen jediným způsobem (náma-sankírtana kalau parama upáya).“
Šrílu Prabhupádu zdobily čtyři vlastnosti, zmíněné ve verši trinád api ze Šikšáštaky a s jejich pomocí šířil slávu Svatého Jména. Bez přestání nás, jeho žáky, varoval před tím, abychom se nepokoušeli vykrádat pokladnici náboženských zážitků a také před falešným odříkáním, které je nepřátelské vůči duchovnímu pokroku. Šríla Prabhupáda doporučoval pravé odříkání, neboli yukta-vairágju.
chāďiyāche jāre se to vaişņava
sei anāsakta sei śuddha bhakta
samsāra tathāya pāya parābhava
Vaišnavou je ten, který zavrhl tygřici tužeb po zlatě (majetku), ženách a světské slávě. On je v pravdě odpoutaný a je proto čistým oddaným. Překonal v sobě otroctví opakovaných zrození a smrtí (samsáry).
Světskou slávu Prabhupáda považoval za nechutnou a přirovnával ji k prasečím výkalům. Nikdy nestrpěl neosobní filozofii, nebo oddanost znehodnocenou jňánou, jógou či karmou, neboť ty všechny se staví do opozice proti čisté oddanosti. Projevoval nezkrotné nadšení pro kázání Svatého Jména a Maháprabhuova náboženství lásky od břehu oceánu až po vrcholky Himálají a dále. Tak byly díky této snaze zažehnuty obětní ohně Svatého Jména a vítězný prapor Svatého Jména v současnosti vlaje téměř v každém koutě světa. A díky tomu se mnoha hloubavým lidem ze západních zemí natolik poštěstilo, že přijali duchovní cesty Indie.
Šríla Prabhupáda učil, že každá živá bytost má právo uctívat Pána. Kamkoliv přišel, tam hlasitě prohlašoval, že v oddané službě neexistuje žádná etnická či rasová diskriminace.
Podstatou kázání Šríly Prabhupády je upřímně přijmout útočiště u pravého Gurua a naplno se snažit zaměstnat oddanou službou ve společnosti čistých oddaných. Já samotný jsem slyšel, když Šríla Prabhupáda mluvil ke svým žákům o míru ve světě: „Bez praktikování a kázání náboženství lásky, jež učil Šrí Čaitanja Maháprabhu, nemůže být skutečný mír v tomto světě nikdy dosažen.“
Když Prabhupáda mluvil o povinnosti společnosti, která by měla vzdělávat svoje děti, opakoval to, co učila velká duše Šríla Bhaktivinóda Thákura:
tomāra bhajane bādhā
moha janamiyā anitya samsāre
jīvake karaye gādhā
„Hmotné poznání je mocnou silou iluzorní energie a je překážkou na cestě k oddané službě. Vytváří iluzorní pouta ke koloběhu opakovaných zrození a smrtí (samsára) a mění lidské bytosti v osly.“
Proto bychom měli přijmout ochranu Svatého Jména, které nám udělí transcendentální poznání (para-vidya), jež je opakem poznání hmotného a následovat Svaté Jméno jako věrná žena. To jsou Maháprabhuova slova – vidya-vadhu-jivanam. Z tohoto pohledu není nutné dosáhnout jiného poznání, nežli toho, které napomáhá kázání Svatého Jména. Dokud nezastavíme mrhání lidských talentů, vědy, umění, kultury, obchodu, etiky a náboženství pro uspokojování smyslů, místo toho, abychom je použili pro dosažení nejvyššího cíle, nebudeme nikdy schopni odstranit nenávist, zášť a nepřátelství existující mezi lidskými bytostmi. Z úcty k výsledkům, kterých v této sféře dosáhl, musí být čistý oddaný posazen na čestné místo v lidské společnosti.
Nechť se tedy celými svými bytostmi odevzdáme cestě vytyčené Šrí Vjásadevou a Šukadévou! Jedině potom budeme moci dosáhnout našeho skutečného cíle. Zneuctíme-li Písma, zakládající se na realizacích velkých duchovních autorit, potom nás přivedou falešné a podvodné cesty k tomu, abychom ve jménu náboženství přijímali všechny možné druhy nevhodných činností. Proto Prabhupáda řekl:
bhagavata kahe tāhā paripūrņa chale
„Na Zemi je ve jménu náboženství podporováno tolik věcí, ale Bhágavatam říká, že nejsou ničím jiným než podvodem.“
Modlíme se, aby se Prabhupádovo poselství rozšířilo po celém světě. To bude zkázou ateismu, jenž je tak destruktivní pro naši planetu a zavedením nefalšovaného teismu pro blaho celého lidstva. A to přinese mír a blahobyt všem.
Toužící po lotosových chodidlech Šríly Prabhupády služebník služebníka Šrí Bhakti Promód PuríCelý překlad článku je k dizpozici v Gaura Vání prosinec 2009 (strana 367)