Když jsme se narodili s lidským tělem, je nutné, abychom uctívali Nejvyššího Pána Hariho?
Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí
Díky velkému štěstí a Pánově milosti nám bylo dáno lidské zrození. Lidská životní forma je extrémně vzácná a nikdo nám nezaručí, že se v příštím životě znovu staneme lidmi. Nějakým neštěstím se můžeme stát duchem, čarodějnicí, skřetem, zvířetem, ptákem či hmyzem. V těchto životních druzích je nemožné uctívat Pána Hariho. Proto bychom neměli plýtvat časem, který nám v tomto těle zbývá, na zbytečné činnosti.
Život je dočasný. Přesto nám lidský život může udělit duchovní spásu. Proto bychom měli tak dlouho, dokud jsme naživu, rychle pracovat na dosažení duchovní dokonalosti. Lidské bytosti se pyšně považují za bráhmany, kšatriji, vaišji nebo šúdry, brahmačaríny, grihasty, vanáprasthy nebo sanjásíny. Nicméně ti, kdož jsou inteligentní, by se neměli pyšnit těmito falešnými totožnostmi. Jsme jednoduše Pánovými služebníky. Nejsme produkty tohoto světa. Považovat tělo za vlastní já je iluze. Šrí Čaitanja Maháprbhu řekl:
jivera svabhava, krsna-'dasa'-abhimana
dehe atma-jnane acchadita sei 'jnana'
„Původní povahou každé živé bytosti je považovat se za věčného služebníka Krišny. Pod vlivem máji se však považuje za tělo, čímž je zakryto její původní vědomí.“
(Čaitanja Čaritámrita, Madhya 24.201)
Hariho Svaté Jméno se nezjeví na jazyku těch, kteří jsou namyšlení a pyšní na své hmotné vlastnictví. My jme věčně podmíněné duše. Díky tomu, že jsme zapomněli na Krišnu, jsme spadli do iluze. Teď nemáme jinou možnost než se vzdát svého falešného ega a zcela se odevzdat lotosovým chodidlům gurua a Krišny. Sloni se považují za slony a psi za psy, lidé by však takhle uvažovat neměli. Spíše by měli být pyšní na svoji skutečnou totožnost. Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl: „Jivera svarupa haya krsnera nitya dasa, přirozeným postavením každé živé bytosti je být věčným služebníkem Krišny.“ (Čaitanja Čaritámrita, Madhya 20.108)
Pán Hari se nachází v každém atomu a přitahuje hlupáky stejně jako učence. Pouze ti, kteří netouží po hmotném požitku, nechtějí být pány a netouží po tom, aby je někdo považoval za světce a vzdával jim úctu, jsou kvalifikovaní naslouchat Jeho pokynům. Avšak ti, kteří jsou připoutaní k něčemu tak bezvýznamnému jako je vlastní pýcha, nezaslechnou Pánovo volání.
Přesto by tito lidé měli vědět, že smrt je nevyhnutelná. Adya vabda satante va mrtyur vai prninam dhruvah. Ať už dnes nebo za sto let, každá živá bytost musí zemřít. Jsme vnímaví, ale pokud i přesto, že jsme vnímaví, nepřistoupíme k Pánovým oddaným a pozorně neposloucháme jejich pokyny, naše zkáza je nevyhnutelná.
Hariho máme šanci uctívat pouze v lidské životní podobě, v žádné jiné formě života to možné není. Proto dokud nezemřeme měli, bychom se věnovat hari-bhadžanu tím, že se vzdáme všech ostatních zaměstnání. To je jediný způsob, kterým můžeme dosáhnout konečného cíle života.
Každý je v tomto světě připravený nás zničit. V této zemi nepřátelství jsou naši takzvaní známí a příbuzní nepřízniví pro naši oddanou službu. Proto nemáme jinou možnost než přijmout útočiště u Vaišnavů. Vaišnavové jsou naší skutečnou rodinou. Pro nikoho jiného nepotřebujeme nic dělat. Společně s ostatními lidmi potřebujeme pouze sloužit Pánovým oddaným. Nechť každý slouží Pánovi s jeho či s jejím poznáním, inteligencí, akademickým vzděláním, fyzickou sílou, bohatstvím a dovedností. Čím déle budeme oddanou službu odkládat, v tím větších problémech se budeme nacházet.
Lidé, kteří následují nevaišnavské náboženské principy, nemohou dosáhnout ničeho příznivého. Všechno příznivé se nachází v rukou těch, kteří se odevzdali lotosovým chodidlům Vaišnavy. Nevaišnavové jsou ozdobeni jen girlandami zrození a smrti. Osoby připoutané k hari-bhadžanu již více nevstoupí do lůna žádné matky. Co říci o Vaišnavech - dokonce i ti, kteří dostali příležitost vidět lotosová chodidla pokročilého Vaišnavy, se již znovu nanarodí.
Hari-kathá: naslouchání hovorům o Krišnovi
– první část
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
Kniha, kterou nyní čteme, obsahuje slova našeho parama-gurudévy, Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury Prabhupády, který je jedním z největších vaišnavských áčárjů zjevených na této zemi v minulém století. Půl roku předtím, než 1. ledna 1937 opustil tento svět, přijal od něho náš Gurudéva zasvěcení.
Parama-gurudéva byl výjimečnou bytostí. Byl velký učenec, šrutadhara, zběhlý ve všech filozofiích tohoto světa. Cokoliv jedinkrát přečetl nebo slyšel, to si okamžitě zapamatoval. Slovo po slovu. To ovšem nebyla jediná vlastnost dokazující jeho výjimečnost. Učené lidi je možné nalézt po celém světě. On však vynikal plným duchovním uvědoměním a pochopením svatých písem, bhakti veršů a všech Véd.
V mládí žil po devět let v Majápuru ve velmi malé chatrči uprostřed polí a trávil svůj veškerý čas studiem Písem a pronášením mahámantry:
- denně tři sta tisíc Svatých Jmen, tak jako Haridása Thákura. Jeho otec byl soudce a současně velký áčárja naší linie, Šríla Bhaktivinóda Thákura, který napsal mnoho knih a písní a byl jedním z největších áčárjů. Bhaktivinóda Thákura požádal Prabhupádu, aby přijal Šrílu Goura-Kišóru Dása Bábádžího za duchovního mistra. Zajímavé je, že Bábádží Mahárádža neuměl číst ani psát. Byl analfabet. Přesto Prabhupádovi otec navrhl, aby přijal zasvěcení od tohoto gurua, který byl analfabetem. Můžeme si položit otázku: „Jak je to možné?“ Goura-Kišóra Dás Bábádží ale rozuměl závěrům všech Véd, neboť je věčným společníkem Pána.
Bábádží Mahárádža ovšem nehodlal přijmout žádné žáky. Prabhupáda ho o to opakovaně žádal, neboť to od něho vyžadoval jeho otec. Rozhodl se, že pokud zasvěcení nedostane, skočí z mostu. Znovu tedy požádal Goura-Kišóru Dás Babádžího o zasvěcení do pronášení Svatého Jména a ten mu odpověděl: „Počkej, zeptám se Čaitanji Maháprabhua.“ Po nějaké době ho Goura-Kišóra zasvětil a stal se jeho guruem. Guru nanejvýš inteligentního učence byl analfabet, avšak Bábádží Mahárádža byl nejpokročilejší v duchovním vědomí.
Těmto osobám tedy musíme naslouchat a toto jsou slova našeho parama-gurudévy, Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury Prabhupády. Zodpovídá tu mnoho otázek a jedna z nich zní následovně:
Jak je možné naslouchat hari-kathá ve společnosti oddaných, žijeme-li od nich vzdáleni v našich domovech?
Šríla Prabhupáda: „V našem Mathu (klášteru) se neustále hovoří o Nejvyšším Pánovi (hari-kathá). Existuje 64 Gaudíja Mathů po celé Indii a také v Anglii, ve kterých se neustále hovoří o Nejvyšším Pánovi (hari-kathá) a jejichž obyvatelé jsou vždy zaměstnáni ve službě Harimu. Naší povinností tedy je stýkat se s veškerým respektem s těmi, pro něž je služba Harimu životem a duší. Místo, na němž se nehovoří o Nejvyšším Pánovi (hari-kathá), je extrémně nepříznivé pro bhakti, přestože může být naplněno příbuznými a prostředky umožňujícími pohodlné žití. Když pohlížím na oddané v Mathu, prostě jen přemýšlím o Maháprabhuově milosti. Neustále diskutují o Krišnovi (hari-kathá), horliví sloužit Krišnovi bez ustání.
Zbožné osoby toužící dosáhnout vlastního prospěchu, by měly čas od času navštívit Math a naslouchat hari-kathá od duchovního mistra a Vaišnavů. Tím, že budeme číst duchovní časopisy a studovat literaturu pocházející z pera mahádžanů (velkých duší), modlíce se vždy o Šrí Guru-Gaurángovu milost, můžeme dosáhnout stejného výsledku, jako bychom naslouchali hari-kathá z úst oddaného. Ačkoliv se v tomto světě nemůžeme vždy setkat s oddanými z duchovního světa, zábavy a rozhovory oddaných, kteří byli společníky Maháprabhua, zůstaly navždy zachovány v knihách. Proto není důvod ke zklamání. Ať už žijeme kdekoliv, hovoříme-li o Nejvyšším Pánovi (hari-kathá), rozhodně dosáhneme prospěchu a nic nám nedokáže ublížit.“
Šríla Muni Mahárádža:Krišna-kathá; hovory o Krišnovi jsou velmi důležité. Měli bychom číst a hovořit o Krišnovi. Je to velmi prospěšné a nic nám nemůže ublížit. Jak to říká také Krišna v závěru Bhagavad-gíty: „Kdekoliv je Krišna s Ardžunou, tam je vždy přítomno vítězství, bohatství a poznání.“ Naslouchat a přemýšlet o Krišnovi a Ardžunovi tedy není nebezpečné.
Šríla Prabhupáda: „Pokud se jednoduše zaměstnáme diskutováním hari-kathá, ať už žijeme kdekoliv, můžeme si Pánovou milostí uvědomit slávu oddané služby a Pánovy milosti, a tím dosáhneme schopnosti vzpomínat na Pána v našem každodenním životě. Oddaný by měl žít, kdekoliv ho Pán dle Své vůle umístí, a měl by zapomenout na vlastní hmotné zájmy. Jakmile se ve společnosti oddaných během naslouchání hari-kathá v našem srdci probudí sklon sloužit Pánovi, automaticky budeme vzpomínat na Pána za všech okolností. K tomu, aby nás Svrchovaný Pán vyzkoušel, je přítomen za vším, na co pohlížíme. Uvidíme-li Jeho milost za vším, co se nám přihodí, nebudeme už nadále zklamáni. Hmotný svět, hmotná existence, je místem, na kterém jsme zkoušeni. Chceme-li projít zkouškou, musíme naslouchat hari-kathá od čistého oddaného. Třebaže v současnosti nemusíme mít vždy možnost naslouchat hari-kathá ve společnosti oddaných, pokračujeme-li pravidelně v naslouchání formou diskuzí vaišnavské literatury, nebudeme vnímat nepřítomnost společnosti oddaných.“
Šríla Muni Mahárádža: Pro toho, kdo chce dosáhnout určitého uvědomění, míru a štěstí, je tedy důležité, aby dokázal vidět, že za vším je přítomen Krišna. Někdy můžeme být vystaveni nepříliš příznivým okolnostem, přesto bychom ale měli přijmout, že Krišna je za každým incidentem, že nás zkouší. Za vším, na co pohlédneme, bychom měli vidět Krišnu. On je za všemi událostmi, které se v tomto světě odehrávají.
Stupňování Svatého Jména
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Námaparádha – Pronášení jména s přestupky. Aparádha znamená znetvořit, nejednat správně, hrubě s něčím zacházet. Takovým hrubým zacházením nemůžeme získat náš vytoužený cíl. Vědec dělá v laboratoři pokus, ale pokus bude úspěšný pouze tehdy, když se vším zachází správně. Jinak může dojít k explozi a vědec může zemřít.
Námabhása – Stínová vyjádření Svatého Jména, která nám mohou dát osvobození. Mohou nás vzít z negativní strany k abscise (dělící linii), ale nemohou nám dát žádný pozitivní zisk. Chybí tam jak tendence vykořisťovat, tak tendence sloužit – je to okrajová pozice.
Šuddha-náma – Čisté Jméno, musí mít svoji původní podobu v nirguna bhumice (zemi nad třemi hmotnými kvalitami), daleko za miskoncepcí máji. Vliv máji dosahuje až po Viradžu; potom následuje Brahmalóka, potom Paravjóma (duchovní obloha). Skutečné Jméno musí mít svůj původ v Paravjómě a Krišna-náma vychází z Goloky, nejpůvodnější roviny celé existence. Aby to tedy bylo Krišnovo Jméno, musí mít svůj původ v nejvyšší rovině Vrindávany.
„Sádhu-sanga, Jméno musí být přijato od Gurudévy a mělo by se pronášet ve společnosti sádhua (světce).“
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Je pravda, že nekonečné množství hříchů může být odstraňeno, rozprášeno a rozpuštěno pouhým jediným vyslovením Jména. Jenomže takové Jméno nesmí být pouhým hmotným zvukem. Musí mít takové vlastnosti jaké má Vaikuntha; neomezené, věčné, ze sféry věčnosti. Sádhu-sanga, Jméno musí být přijato od Gurudévy a mělo by se pronášet ve společnosti sádhua (světce).
Přijímáme-li Jméno, musí v tom být služba. Sat-sanga. Sádhu-sanga, Kršna-náma. Služba znamená kompletně odevzdat vlastní já tomu, čemu sloužíme. Tímto způsobem přijmeme Jméno. Za jakým účelem přijímáme Pánovo Jméno? Kanaka, kamini, pratišta; ne pro peníze, ne pro uspokojování smyslů, ne pro dosažení popularity. Jsme připraveni kompletně se obětovat Jemu; Jeho Jménu. S tímto přístupem přijímáme Jméno.
Aby Jméno bylo Krišnou, Krišna do něj musí sestoupit. Nepodvádějte sami sebe; nemyslete si, že jsme se přijímáním Jména stali velkými sádhuy. Tak to není. Krišna k nám dolů musí přijít v podobě zvuku. On je duchovní; On je transcendentální. Sevonmukhe, naše kompletní odevzdání se Mu Ho přitáhne a On k nám milostivě přijde dolů, aby nám v podobě Jeho Jména požehnal v našich činnostech, při provádění našich povinností. Na každém kroku bude přicházet.
Hodláme-li si užívat radostí tohoto světa, budeme trpět, protože to povede k veškerým nemocem. Funkce přírody spočívá v tom, že si ji nemůžeš užívat. Pokud si chceš užívat, přivede tě to nutně k nářku, protože ten požitek není skutečný.
Pán vyučuje
Čaitanja Bhágavata, Ádi-khanda, 15. kapitola
Šríla Vrindávana Dása Thákura
Pán tropil všem neplechu, ale nikdy se ani koutkem oka nepodíval na ženu. Po celém světě je dobře známo, že Pán v této inkarnaci dokonce ani neslyšel slovo „žena“. Velké osobnosti se proto k Pánu Gaurángovi nemodlí jako ke „Gauránga-Nágarovi (milovníkovi dívek)“. Přestože mohou být všechny modlitby nabízeny Nejvyššímu Pánovi, inteligentní osoby oslavují pouze ty vlastnosti, které určité vtělení projevuje.
S teorií se nikam nehneme - duchovní život musíme praktikovat a uvědomovat si ho
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
Stokrát jsme to již slyšeli - je třeba nejprve projít všemi úrovněmi. Pochopit, co je to mysl, eliminovat mysl, mentální úroveň. Nyní jsme myslí zcela ovládáni. Vlastně jsme v tomto světě naprosto vedeni svýma očima, které hledí do tohoto světa. Vše, co vidíme, je pouhá iluze, jen dočásné věci, my však na základě zrakových vjemů jednáme – přichází hezká osobnost, pěkná žena, a naše oči ihned pořídí obrázek, který putuje do mysli. Tak vznikne naše představa o určitém objektu. Nemáme ale oči k tomu, abychomi viděli duši, abychom viděli hlubší sféru. Nedokážeme spatřit ani mysl. Jakožto západní lidé v tom máme velký deficit. Mysl však představuje velmi hrubou úroveň. Intelekt je jemnější. Pak přijdeš na úroveň falešného ega, které je ještě jemnější. A pak se dostaneš na úroveň duše. Zde také existuje odstupňování – jemnější a jemnější. Všechny tyto úrovně si postupně musíme uvědomovat a očisťovat se. To ale není jednoduché.
Šrí Gaura Púrnimá
deva-siddha-mukta-yukta-bhakta-vrnda-vanditam
papa-tapa-dava-daha-dagdha duhkha-khanditam
krsna-nama-sidhu-dhama-dhanya-dana-sagaram
prema-dhama-devam eva naumi gaura-sundaram
Šrí Gaurahari je zosobněním širého oceánu nektaru božské lásky, jenž se nachází ve
Svatém Jménu Kršny.
Polobozi, osoby toužící po spasení, mystičtí jogíni a věrní oddaní Šrí Kršny opěvují slávu
Svatého Jména Pána.
Tak jako dešťový mrak pršící nektar, pouhý stín Jména hasí planoucí lesní požár mučivých
žádostí a nenasytných tužeb, které spoutávají džívu (duši) v hmotném světě, místě, kde džíva
opakovaně prožívá utrpení ze zrození, smrti a znovuzrození.
S radostí opěvuji nekonečné slávy mého sladkého Pána, mého Zlatého Gaurasundary,
jediného Božského Příbytku čisté lásky.
"Ty současně vykonáváš obě povinnosti ve vztahu ke svatému jménu svým osobním chováním i svým kázáním. Proto jsi duchovní mistr celého světa, neboť jsi nejpokročilejší oddaný na světě."
Nejvyšší Božská Osobnost nám v Bhagavad-gítě dává toto ujištění: „Vzdej se všeho co považuješ za své a s čistou duší pojď ke Mně, tím zároveň opustíš svoje smrtelné smyčky a mentalitu. Protože jsi byl zavržen, sešel jsi na scestí, ale Já ti dám vše, co tě přesvědčí, že cesta hledání všeho ve Všemocném, je jedinou správnou cestou. Pouze to ti dá vše a ostatní cesty tě zavedou daleko od tvého cíle.“ (Bhagavad-gítá 18.66)
S upřímností do bezpečí (2.část)
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Musíme být připraveni na jakékoliv zranění za jakýchkoliv okolností. Může se přihodit cokoliv, vědomě či nevědomě, očekávaně nebo neočekávaně. Cokoliv může nastat, ale naše postavení musí zůstat pevné. Jestliže upneme svůj zrak na Něho, tak má cenu snášet utrpení z různých bolestí. Zůstat stát, protože „stojím pro Pravdu“ – to bude má útěcha.
Naše šástry, zjevená Písma, kladou důraz na to, abychom naslouchali pouze těm duchovním tématům, která jsou vyprávěna, sestavena nebo schválena vysoce uvědomělými oddanými. Moderní nebo starověké kompozice, pocházející z pera světsky smýšlejících lidí, nám i přesto, že se mohou zabývat myšlenkou na Boha, kýžený výsledek neposkytnou. Jejich slova jsou ovlivněna vlastním mentálním rozpoložením, a často tak dávají věcem naprosto novou nebo zcela chybnou podobu. Je prospěšné, doporučené a nutné naslouchat duchovním rozmluvám od osob, které si Boha uvědomily a jejichž život je živoucím příkladem jejich cenného učení.
Bhagavad-gítá Sárártha-varšiní-tiká
komentář Šríly Višvanátha Čakravartího Thákury, který zavlažuje svým esenciálním významem
Když lidé v noci sní, neví co se v tu dobu děje. Stejně tak všechny živé bytosti neví o věcech, které vnímá inteligence nasměrovaná k duši. Ale sthita prajna neboli samyami, který ovládá svoje smysly, nesní a je během této noci vzhůru. Jinak řečeno, on si přímo uvědomuje blaženost, z jeho inteligence zafixované na duši. Když jsou živé bytosti s inteligencí nasměrovanou k hmotným smyslovým objektům vzhůru, tak si přímo uvědomují štěstí, nářek a pomatenost ze smyslových objektů, na něž je jejich inteligence zafixovaná. Oni nesní. Nicméně pro muniho (světce, který vidí skutečnost), sthita prajnu, který v žádném případě neupíná svůj intelekt na tyto objekty, je to noc. On ale vidí. S nezájmem pohlíží na všechny smyslové objekty, které lidem zotročeným v koloběhu zrození a smrtí přinášejí radost a utrpení. To znamená, že pro svoje přežití přijímá nezbytné smyslové objekty, aniž by jimi byl ovlivněn.
Sambandha, Abhidheya, Prayojana
Přednáška Šríly Bhakti Sádhaky Muni Mahárádže při příležitosti stého výročí příchodu našeho milovaného Gurudévy Nitya-líla pravišta Óm Višnupáda Paramahamsa 108 šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gosvámí Mahárádže v Džagannáth Purí, 28. ledna 2013.
* Pokud se české titulky nezobrazí automaticky, aktivujete je stiskem prvního tlačítka na pravé straně ve spodní liště ovladačů.
Pravda je dávaná po částech
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Dotaz: Jak se vyrovnat se skutečností, že některé šástry označují Šivu za svrchovaného?
Šríla Šrídhar Mahárádža: Šiva je tím, kdo se na něco dotazuje, ale Višnu je tím, kdo má vše v Sobě. Šiva hledá.
Šástra (písmo) promlouvá k různým skupinám různě, v souladu s jejich schopností zachytit pravdu. V základní literatuře může být uvedeno, že Slunce svoji pozici nemění a planety se pohybují, ale vyšší astrologie může tvrdit, že Slunce se také pohybuje společně se všemi planetami kroužícími kolem něho. Dítěti se ale celá pravda říkat nemusí. Pravda je takto dána pouze do určité míry a po částech. Šástra přijala metodu udělovat věci po částech, aby se tak staly odpovídajícím způsobem přijatelnými pro různé skupiny. Když potom dosáhnou určitého standardu, šástra jim poví: „To není vše, můj hochu. Budeš muset pokročit.“ Tuto metodu si v šástře osvojili ti, kteří předávají zjevenou pravdu.
loke vyavayamisa-madya-seva
nitya hi jantor na hi tatra codana
vyavasthitis tesu vivaha-yajna
sura-grahair asu nivrttir ista
(Šrímad Bhágavatam 11.5.11)
Do určité míry, částečně, je jim předávána pravda, protože nejsou schopni přijmout celou pravdu. Nedokáží pochopit celou pravdu najednou. Písmo ti radí: „Pokud se chceš spojit se ženou, ožeň se a jdi touto cestou. Pokud chceš jíst rybu a maso, obětuj to určitému božstvu a částečně se zařaď ve společnosti do takové skupiny, která ti pro tyto věci poskytne zázemí. Tvoje zásluhy připadnou tomu zvířeti, jehož tělo přijímáš, ale pokračuj ve styku s touto skupinou a jez maso.“ Takto je pokyn míněn.
Podobně: „Chceš-li pít víno, obětuj ho nejdříve tomu a tomu božstvu a potom to přijmi.“ To ovšem neznamená: „Nechceš to, ale já tě k tomu nutím.“ Spíš to znamená: „Protože si nedokážeš svoji existenci bez pomoci těchto věcí představit, nějakým způsobem tě zaopatřím, splníš-li určité podmínky. Později přijdu znovu a přivedu tě k dalšímu, vyššímu pokynu: Teď udělej toto!“
Šástra potom poví: „Po čtyřicet let ses pokoušel užívat si, nyní přistup k odříkavému životu: Všeho se vzdej. Pojď a odevzdej se výhradně hledání svého budoucího života vědeckým způsobem.“ Takto jsou dány progresivní kroky. Samotný lidský život je progresivní. Nejdříve je tu studentský život, potom život pracujícího hospodáře, následuje stáhnutí se a konečně sanjás, kdy se vzdáváš všeho a pokračuješ nezávisle. Takto je lidský život roztříděný.
V určité skupině Purán známé jako Šaiva Purány je uvedeno, že Šiva je svrchovaný. Purány se dělí na tři části. Celkem je jich osmnáct: šest je sattvických, vyšší úrovně (úrovně dobra), šest radžasických, střední úrovně (úrovně vášně) a šest tamasických, nižší úrovně (úrovně nevědomosti). Toto třídění je uvedeno v Puránách.
V Gaudíja-Kantháhaře se můžeš o této klasifikaci Purán dočíst. Některé Purány jsou určeny nižší, některé střední a některé vyšší třídě společnosti. Z tohoto důvodu jsou Purány rozděleny do tří skupin po šesti. Vedartha-puranat: Purány jsou podřízeny Védám, které obsahují vyšší odhalení. Purány se jmenují Purány, neboť činí celistvým význam Véd. Šástra oslovuje lidi na různých úrovních, v souladu s jejich pokročilostí a kapacitou.
Dotaz: Můžeme tedy říci, že Purány dávají nižší koncepci?
Šríla Šrídhar Mahárádža: Některé Purány dávají nižší nebo minimální koncepci: „Minimálně se od tebe požaduje toto.“
Manu Samhita říká: „Tady vám dávám list s druhy ryb. Jezte tyto druhy a ostatním druhům se vyhýbejte.“ To ovšem neznamená, že pokud budeš pokračovat bez ryby, tak to bude špatně. Ale poněvadž se nedokážeš těchto věcí zříci, dávám ti tento pokyn: „Tento druh ti způsobí určitou nemoc, tento ti přivodí nesnáze a tento tě přivede do ještě větších problémů, proto zvol to, co ti ublíží méně.“ Hlavní význam mého pokynu je ovšem ten, že tě za určitou dobu zavolám: „Vstaň! Protože je v tobě nezkrotný duch přijímat všechny tyto nižší věci, musím ti pokynout, abys dělal alespoň něco. (Pravrtti esa bhutanam)“
Upanišady uvádějí analogii, jak jezdit na koni. Kůň se žene určitým směrem a ačkoliv jezdec táhne za otěže, kůň se nevrací. Je mu tedy dovoleno po určitou dobu běžet, jak se mu chce, a potom jezdec znovu zatáhne za otěže. Takto se kůň po vynaložení určitého úsilí znovu vrátí do požadovaného kurzu a je možné se s ním otočit. Upanišady uvádějí, že naše ego se žene jako kůň. Tohle tělo je vůz a smysly jsou jako koně táhnoucí mne špatným směrem. Já se ovšem musím pokusit dostat koně pod kontrolu a změnit jejich kurz jiným směrem. Oni mě nemusí brát na vědomí, proto mi nezbývá nic jiného, než je nechat na chvíli uhánět. Znovu a znovu se ovšem musím snažit a eventuálně mohu vidět, že kůň následuje můj příkaz.
Nezkrotný sklon k vykořisťování je tu (pravrttir esa bhutanam). Co jiného ovšem můžeme udělat, nežli se toho všeho zříci, překročit lhostejnost a odříkání a odejít na druhou stranu (nivrttis tu mahaphala). A tohle je správné uspořádání:
Vše musí být ve spojení s Centrem, jinak budeš zodpovědný za vykořisťování, a tak vystaven reakci. Pokud ale dokážeš
vše spojit - dle pokynů Písem, dle regulí, jak jednat s Centrem - potom jsi osvobozen od své lokální zodpovědnosti. Musíš pracovat s centrální intenzitou a Centrum vše uspořádá.
100. Vjásapúdža Šríly Gurumahárádži
Drazí oddaní,
rádi bychom Vás pozvali na oslavu stého výročí příchodu našeho milovaného Gurudévy, Nitja-lílá pravišta Óm Višnupáda Paramahamsa 108 Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádži, která proběhne v pátek 1. února 2013 v Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Mathu ve Vídni.
upa niya tu yah sisyam, vedam adhyapayed dvijah
sankalpam sa-rahasyam ca, tam acaryam pracaksate
„Áčárja není někdo, kdo pouze uděluje posvátnou šňůru. On trénuje svoje žáky v oběti a učí je důvěrnému významu Véd. Takový duchovní mistr je podle svatých autorit áčárjou.“ (Manu Samhitá 2.140)
Guru není obyčejnou bytostí. Sad Guru je někdo, kdo stojí oběma nohama v duchovním světě. Není někým, kdo udílí nějaké vnější rady nebo posvátnou šňůru. To není jeho jediná povinnost nebo činnost. „On cvičí svoje žáky v oběti a učí je důvěrnému významu Véd.“ To je jeho skutečná činnost. Co znamená, že „trénuje či vede svoje žáky k oběti“?
Znamená to, že my si tento svět neužíváme a také ho pro naše potěšení nevykořisťujeme. My věci z tohoto světa obětujeme; obětujeme našeho požitkářského ducha. Guru nás učí, jak dát Krišnovi všechny ty „pěkné“ věci, které si chceme užívat. On ze sebe nedělá Krišnu, ale spíše nás ke Krišnovi směruje. Pouze nás učí, jak se stát Krišnovými služebníky. „A učí je důvěrnému významu Véd.“ - co je tím důvěrným významem Véd? Základní pochopení je dáno v Bhagavad-gítě a samotný Krišna říká: „Toto učení Bhagavad-gíty je největším tajemstvím ze všech tajemství. Není větší tajemství než to, které je obsaženo ve slovech, která pronáším zde v Bhagavad-gítě.“ Můžeme říci: „Ale vždyť my všichni už jsme Bhagavad-gítu četli.“ Hodně z nás už ji četlo mnohokrát. Jaké je tedy to tajemství, co je to? To tajemství nemůžeš získat nebo pochopit pouhým čtením. To důvěrné tajemství, které se skrývá v učení Véd, neboli učení duchovního života, může být vyjeveno pouze bona fide duchovním mistrem. Divya jñāna hŗde prakāśito, on v našem srdci vyjevuje božské poznání o Nejvyšším, o světech, které se nacházejí mimo naše chápání. Nelze to pochopit tím, že si o tom přečteme - jak samotný Krišna říká, „Já nemůžu být poznán někým, kdo to nepochopil.“ Duchovní mistr je tedy někdo, kdo nám v našem srdci může vyjevit božské poznání a kdo nás může vysvobodit z koloběhu opakovaných zrození a smrtí. Ať už v tomto nebo v kterémkoliv jiném životě. My však nemusíme opouštět naše tělo, abychom si to uvědomili, abychom vstoupili do světa, kde nebudeme prožívat zrození, smrt, stáří a nemoci.
To je duchovní mistr, to je božský mistr, „takový duchovní mistr je podle svatých autorit áčárjou“. My jsme tak šťastní; a dle mého pochopení jsme obdrželi toho nejmilostivějšího a nejpokročilejšího mistra. On má tu sílu vyjevit ti Krišnu. A není tomu tak, že odchází, když opouští tělo, ani tomu tak není, že přichází, když přijímá zrození v tomto světě. Guru je věčným principem. On je vždy dosažitelný pro ty, kteří ho chtějí. Guru bude žít věčně v srdcích těch upřímných žáků, kteří se ho neustále snaží uspokojit. Proto se snažím svoje modlitby změnit. Nesnažím se prosit, „dej mi či osvoboď mě od tohoto, pomoz mi, pomoz mi, udělej to.“ Já už jsem přece vše dostal. Ale zrealizoval jsem, že teď je mou povinností nalézt způsob jak splatit dluhy, které jsem nadělal. „Jak vás mistře mohu nyní potěšit? Co mám teď dělat?“ Tak by se měl člověk také modlit. Neměli bychom se modlit jen v našem osobním zájmu, správně bychom se měli modlit o to, jak mu řádně sloužit. Jak uspokojit Gurudévu a jak uspokojit Krišnu. Neboť uspokojíme-li Gurua, bude spokojený Krišna. Takové je pochopení šástry (Písma).
ācinoti yah śāstrārtham ācāre sthāpayaty api
svayam ācarate yasmād ācāryas tena kīrttitah
„Áčárjou je ten, kdo zcela porozuměl závěrům zjevených Písem a v jehož chování se zrcadlí hluboké uvědomění. Je živoucím příkladem, neboť významu Písem učí jak slovy, tak skutky.“ (Váju Purána)
Toto jsou opět vlastnosti áčárji a my je všechny nalézáme plně projevené v našem Gurudévovi. Toto místo (Šrí Šrí Rádhá-Góvinda Gaudíja Math) funguje díky milosti našeho Gurudévy a ani na okamžik bychom neměli pochybovat o tom, že je tady Gurudévova ruka vždy přítomna, aby nás ochránila. Jste-li s Gurudévou spojeni, potom jste vždy pod jeho ochranou, tím si můžete být jisti. Někdy se to zdá být velice těžké, ale Gurudéva je zde neustále. Nakolik sedí Krišna ve tvém srdci, natolik je tam také přítomen Guru. Protože on je Mu velmi blízko, on je vždy s Krišnou. Měli bychom se snažit stát se odevzdanými našemu Gurudévovi a uvědomit si, „koro more ātma-sātha, vezměte si milostivě moji duši a učiňte mě stejným, jako jste vy.“ Tím, že budeme následovat jeho pokyny, že s ním zůstaneme spojeni, staneme se stejnými jako on. Když vložíte železo do ohně, tak vyvine stejné vlastnosti jako oheň.
Nektar Krišnových slov a zábav nám dává život. Naplňuje nás nadějí, že můžeme žít vyšším životem, že jsme nebyli stvořeni pouze k utrpení v tomto dočasném světě, ale k životu, který se může povznést a transcendovat tento bolestivý život smrtelnosti. Tento druh vitálního života vlastníme v naší vnitřní podobě.
S upřímností do bezpečí
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Odevzdání a modlitba jsou primárními nezbytnostmi pro každého duchovního studenta. Šaranágati znamená odevzdání. Naše modlitba bude natolik opravdová, nakolik jsme se Mu odevzdali. Jestliže se ucítím být naprosto bezmocný, pouze tehdy bude moje modlitba hodnotná a odpovídající pomoc se dostaví.
Ať už jsme kdekoliv, v jakémkoliv postavení, s jakoukoliv vírou a v jakémkoliv stavu, musíme se odtud odevzdat. Pokud se odevzdáme, On přijde, osloví nás a ujme se nás. Neustále na to vzpomínej.
Poznej sám sebe
2. část nedělní přednášky pro veřejnost, Vídeň 17.7. 2011
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
Každý myslí na život. Dokonce i staří lidé takto přemýšlí. Je přirozené myslet si, že nikdy neumřeme. Je to tím, že jsme věční. Byli jsme před tímto tělem a po zániku tohoto těla budeme v jiném těle. Tak to bude pokračovat, dokud si neuvědomíme: „Zde pro mě není místo. Žiji v chybné koncepci života. Musím se dostat ven z tohoto světského světa.“ Dokud do své hlavy nedostaneme tuto ideu, budeme se znovu a znovu rodit a umírat.
Amrita Vání
Opusťme naše světské zkušenosti
Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí
Vše, co jsme se od dětství naučili, je světským vzděláním. Takové vzdělání nás pouze učí jak žít v tomto světě. Když se však v našem srdci zakoření duchovní poznání, tak si snadno uvědomíme, jak bezvýznamné výše uvedené vzdělání je.
„Jsem Pánovým služebníkem, a ne objektem něčí služby. Sloužit Pánovi je mojí jedinou povinností. Nebudu dělat nic jiného než sloužit Pánovi.“ Když tato zbožná mentalita zajme moje srdce, odstraní všechny mé hříšné myšlenky a cokoliv, co jsem se naučil od mého světského otce, matky, příbuzných a učitelů. V okamžiku, kdy zapomenu, že Krišna je tím jediným, kdo si užívá, spadnu do oceánu hmotného bytí.
Podmíněný život těch, které přitahuje služba Pánovi, je vyčerpán, a podmíněný život těch, které služba Pánovi odpuzuje, je povýšen. Ti, kteří jsou připoutaní k tomuto světu, Pánovi neradi slouží, neradi o Něm poslouchají a nemají na Pána žádný čas. Dokonce i když se přetvařují, že o Pánovi poslouchají, jestliže učení nevyhovuje jejich chuti, okamžitě jej zavrhnou. Nepřikládají poslouchání hari-kathá žádnou důležitost. Raději se soustředí na potřeby dneška.
Pokud chceme znát Boha, musíme přistoupit k Jeho oddaným. Žádný jiný způsob jak poznat Boha není.
Pokrok znamená zamítnutí a přijetí. Náš duchovní život musí být vždy dynamickou věcí, jinak budeme mrtví. Pokrok znamená přijetí a zamítnutí. Vědci to rovněž potvrzují v jejich teoriích přirozeného výběru, „přežití nejsilnějšího“. Příroda jedny vybírá a jiné zamítá. Život je dynamický; žijeme v dynamickém světě. Přijetí a zamítání najdeme všude. To je pokrok. A náš život musí být progresivní, ne statický.
Výše než jogíni
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Otázka: Proč nezapojují Gaudíja Vaišnavové do své služby Krišnovi takové praxe, jakými jsou jóga-ásany (jógové pozice), pránájama (dýchací cviky), atd.?
Šríla Šrídhar Mahárádža: Gaudíja Vaišnavové se zříkají jakýchkoliv vyumělkovaných věcí. Bůh je v srdci a to je ta důležitá věc. Musíme se obrátit na srdce a uzavřít s ním transakci. Nikoliv, že se budeme ovládnutím přírodních sil snažit nabýt určitých mystických schopností a uplatnit je potom na Boha. O jakou formu uctívání se jedná? Pro toho, kdo má srdce, je transakce srdce nejpřirozenější. A to je služba. Uspokojení náleží Pánovi, jaký má tedy význam získat odněkud sílu a s její pomocí se Mu přiblížit? Co je výsledkem jógy? Dává určitou sílu. Jaký efekt ovšem může tato síla vyvolat u Něho? Žádný.
Vědomí Boha
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
Být si vědomý Boha znamená být si vědomý všeho. On je vším. Neexistuje nic mimo Něj. Pokud se spojíme s Celkem, získáme stejné vědomí, plné pochopení. Pán vytváří všechny situace. Dává nám vše, co potřebujeme, a vše si bere zpět. Vytváří, udržuje a ničí. Všechno se děje z Jeho sladké vůle. Měli bychom se naučit být si vědomi té Osoby, která si je vědoma všeho.
Rád bych se zmínil o jedné příhodě z doby ještě před tím, než jsem se odevzdal lotosovým chodidlům mého Guru Mahárádži, v době kdy jsem začal navštěvovat Gaudíja Math. U příležitosti oslav Šrí Gaura Púrnimy byl v Šrí Májápuru slavnostně otevřen chrám a instalována božstva a také se konala Šrí Navadvípa Dháma parikramá (obcházení svatého příbytku). Ráno na konci festivalu seděl Šríla Prabhupáda ve svém plátěném křesle, obklopen mnoha lidmi. Někteří mu vzdávali svoje dandaváty a loučíce se odjížděli domů. Tehdy začal Prabhupáda mluvit. „Prosím nepodvádějte mě!“ Moje uši byli vždy ve střehu a tak jsem zbystřil sluch. „Cože, jaké podvádění? Festival přece skončil a všichni odjíždějí domů, jak bychom ho mohli podvádět?“
„Přišli jste ke mně s ujištěním, že budete vykonávat službu Krišnovi a s touto myšlenkou jsem vás také přijal za svoje přátele. Přišli jste se zúčastnit tohoto festivalu jenom jako módní přehlídky a teď odcházíte zpátky do svých rodinných životů. Cítím, že mě podvádíte.“
Prabhupáda pokračoval: „Když řeknete: ,mám nějakou důležitou práci, jenom dokončím tuhle malou práci a přijdu zpět.‘ Ne, ne! Není nic co by vás mohlo zdržovat u vašich rodinných povinností. Dokonce i když řeknete‚ můj dům hoří, dovolte mi jej prosím uhasit a pak se vrátím zpět.‘ Ne! To také není třeba. To, co shoří, ti stejně nepatří. Tvoje potřeba je, aby ses vymanil z připoutanosti k tomu, co oheň spálí. Tvůj vnitřní zájem tkví ve spojení s Krišnou. Vnitřní zájem tvé duše může zcela uspokojit pouze Krišna a nikdo jiný. Tam můžeš svou bytost plně zaměstnat a toto své současné zaměstnání bys měl co nejdříve opustit.“
Mluvil velice naléhavě a to zasáhlo moje srdce. „Ó takový stupeň důležitosti služby Krišnovi, celý svět může být spálen na prach bez toho, aniž by nám to nějak uškodilo.“ Všechny naše žádosti může naplnit pouze Krišna. Takové extrémní vyjádření faktu duchovní potřeby. Takový je náš vztah s Krišnou. Nikde jsem nic takového neslyšel, ale teď jsem to s tak intenzívní naléhavostí pro službu Krišnovi slyšel tady. Tehdy jsem se rozhodl. „Tady zůstanu na celý svůj život.“
Vše, po čem v nitru toužíš, může být naplněno u lotosových chodidel Krišny. A prostředí, jež ti připadá tak důležité, je tvým nepřítelem. Ono tě drží daleko od vědomí Krišny. Tvoje místo, tvůj opravdový domov je však tady. Řekl to takovým způsobem, že jsem tam odevzdal celý svůj život službě Krišnovi. Takový stupeň intensity jsem nikdy neviděl, ani jsem si nikdy nepomyslel, že je něco takového možné - že i v tomto světě můžeme sloužit Krišnovi, aniž bychom promarnili jedinou vteřinu. Celý svět může shořet na prach a já tím nic neztratím. Naopak, když se vymaním z této pasti, z této smyčky připoutaností a vztahů, budu zachráněn. Vše, po čem prahnu, může být do nejmenšího detailu uspokojeno ve službě Krišnovi – moje vnitřní žízeň. Nikdy jindy a nikde jinde to nelze nalézt. Zde jsem sklonil svoji hlavu. Všechno!
Postoj žáka
Šrí Šrímad Bhakti Promód Purí Gósvámí Mahárádža
Každý inteligentní žák by si měl myslet, že blaho celého vesmíru závisí na jeho charakteru a striktním přístupu k duchovnímu životu. Měl by převzít osobní zodpovědnost za blaho celého světa. Proto by měl dříve, než začne s kritikou činností ostatních, vlastním příkladem dokázat, že je jeho vlastní oddaná praxe udržována bez poskvrny. Je-li tomu tak, získá z toho prospěch nejen on, ale skutečně každý na celém světě.
Žák uvažuje následovně: „Přijal jsem útočiště u Gurua a přijmul od něj zasvěcení. Vydal jsem se na cestu vedoucí k čisté oddanosti. Nebudu-li se chovat příkladně, tak nejen že lidé nepřestanou kritizovat mě, ale budou hledat chyby také u mého duchovního učitele, u mého uctívaného božstva, na cestě oddanosti, u celé vaišnavské sampradáji, u předchozích áčárjů a u náboženství samotného. Budou hanobit písma, velké autority, které je napsaly a každého, kdo následuje jejich pokyny. Nakonec budou kritizovat samotnou víru v Boha a všechny doktríny, vedoucí k vyššímu, transcendentálnímu cíli života. Zavrhnou dokonce i mého otce a matku i s jejich rodinami. Následně se stanu v očích všech těchto lidí hanebným, bez možnosti říci cokoliv na svoji ochranu.
Narodí-li se v jakékoliv rodině skutečný oddaný, je jeho přítomností očištěna celá rodina, bez ohledu na její společenské postavení. Život jeho matky se tak stane úspěšným. Slavným se stane také jeho domov a země, v níž se narodil. Jeho předci se na nebesích dávají do radostného tance, neboť se mezi jejich potomky narodil oddaný a také z vyhlídky na obdržení obětin maháprasádam (zbytků Pánova jídla) a Pánovy čaranámrity (vody která omyla Pánova lotosová chodidla), jež jim přinesou štěstí.
Mohu si tedy snad dovolit poklesnout a stát se tak hanbou a neštěstím celé mojí rodiny? Stejně tak, jako je na bílém plátně zřetelně vidět kapka inkoustu, je u duchovně žijící osoby nápadné její nesprávné chování a svádí ke všeobecné kritice.“
Přesto by se nikdo neměl rozhodnout pro duchovní život z pouhého strachu být kritizován. Oddanost Pánovi je přirozenou činností duše. Vydá-li se někdo na cestu takovéto oddanosti v souladu s pokyny písem, je zaručeno blaho nejen jeho, ale také všech na celém světě.
Dokud Pán nepřipustí naši modlitbu, je nemožné, abychom za pomoci našich rozdílných smyslových zkušeností jakkoliv pokročili. Měli bychom se modlit o to, abychom se setkali s Guruem, který má schopnost nám transcendentální zvuk doručit. Potom budeme osvobozeni od dočasných (světských) porozumění. My potřebujeme věčné a neotřesitelné porozumění. Pokud takovou touhu nemáme, budeme jednoduše čekat na další život a budou nás svádět vnější věci tohoto světa.
Gaudíja Math hájí důstojnost lidské rasy
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Vyšší věci můžeme nalézt pouze spojením skrze službu. Chceme-li získat společnost věcí vyššího typu, musíme se obětovat pro jejich službu. Tuto rozsáhlou myšlenku si musíme neustále uchovávat v mysli. Nemohu s tím nakládat jako se svým služebníkem. Chci-li opravdu získat Jeho společnost, obětuji se Mu jako služebník. Pouze skrze službu s Ním mohu být ve spojení. Budu pracovat pro Jeho zájem. Jeho zájem bude cennější než můj.
Čaitanja Čaritámrita tvrdí, že jedinou átma-dharmou je sloužit. Na začátku se to nazývá bhakti, uprostřed je to bháva-bhakti a na konci préma-bhakti. Mezi préma-bhakti a bhakti není rozdíl, ale existují tu stupně. Protože na začátku je to jako s mangem, které je v počátku svého růstu malé a kyselé. Postupně dozrává a jakmile plně dozraje, zakusíš sladkost tohoto manga, pohlédneš na jeho barvu a ucítíš jeho sladkou vůni. Bhakti je vlastně taky taková. Bhakti, oddanost, je přirozenou funkcí čisté duše.
Smrtelný úder imitátorům (2.část)
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
Sádhana znamená snažit se stát pány mysli - přinejmenším. Co je vlastně funkcí mysli? Přijmout to, co je dobré pro můj smyslový požitek a odmítnout to, co pro tento účel vhodné není. Abychom tedy dostali toto – prakticky řečeno - zvíře pod kontrolu, musíme ji zaměřit, neboli koncentrovat na pozitivní cíl. Musíme se snažit mysl ovládnout. Nechceme být jejími služebníky, ale jejími pány. Mysli tedy říkáme: „Vstávej! Je ráno, zpívej svá kola na růženci, a zítra to samé. Každý den a žádné výmluvy!“
Govardhan Púdža 2012
Indra jehož obět byla přerušena, se rozhněval a poslal na Gokulu liják s krupobitím doprovázené blesky a silnými vichry, které způsobily pasáčkům, zvířatům a ženám veliké utrpení. Krišna, jenž je vždy přirozeně milosrdný uviděl v jaké situaci se ti, kteří nemají žádného jiného ochránce než Jeho, nacházejí. Široce se usmál a jednou rukou zvedl kopec Govardhan, jako když malé dítě utrhne pro zábavu houbu. Tím, že kopec podržel, ochránil pasáčky. Nechť je Góvinda, Pán krav a ničitel Indrovy pýchy s námi spokojen.      (Šrímad Bhágavatam 10.26.25)
Neměli bychom mít vzdorovitou náladu. Pokud něčemu odporujeme, nedostane se nám uspokojení. Když usilujeme o Absolutní Poznání, měli bychom se v našich krizích modlit k Bohu – Absolutnímu Poznání – o to, aby naše špatné poznání (vědomosti) odstranil. Když je naše modlitba přijata, získáme vstup do kongregace sádhuů – Jeho agentů – a budeme uschopněni zachytit věci, o nichž nemáme ani ponětí.
Důvěra
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Džíva Gósvámí Prabhu řekl, že goptŗtve-vāraņa (modlit se o Pánovu ochranu) je nejdůležitější částí celého šaranágati. V tom spočívá jádro věci, substance – modlit se k Němu o Jeho útočiště. „Jsi můj ochránce.“ To je nejdůležitější část celého šaranágati a všechno ostatní tomu napomáhá. Uchovat si víru v to, že On nás ochrání – a Jemu nezbývá, než to učinit.
Navenek se zdá, že není žádný rozdíl mezi karmou a bhakti. Pozoruješ-li činnosti karmího a bhakty, nenalezneš v nich navenek žádný rozdíl. Rozdíl je ovšem v tom, že jeden z nich má falešné ego a druhý ne.
Smrtelný úder imitátorům (1. část)
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
Předtím, než budeme moci vstoupit do vyšší, duchovní sféry, musíme projít jemnohmotnými sférami tohoto světa. Tomuto bodu naši áčárjové přikládají výjimečnou důležitost. Nyní se nacházíme na té nejhrubší úrovni hmoty. A dostaneme-li se na mentální úroveň, můžeme si myslet, že jsme velmi pokročilí - známe mysl, dokážeme ji kontrolovat. Ale i to je ještě velmi hrubé. Než tedy dosáhneme Viradži, musíme projít různými stupni jemnohmotných planetárních systémů; projít jemnějšími úrovněmi chápání.
8.listopadu – den příchodu Jeho Božské Milosti Óm Višnupády Paramahamsi 108 Šrí Šrímad Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádži
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža se narodil roku 1895 v západobengálské Hapaniji. Svoje mladistvé zábavy věnoval studiu, přičemž přirozeně vynikal v jakémkoliv ze zvolených učebních témat. Od dětství ho přitahovala kultura víry v Boha a studoval Védy, Upanišady a jiná písma. V souladu s rodinnou tradicí obdržel ve věku čtrnácti let posvátnou šňůru a jeho spříznění s božskou sférou narůstalo. V raném věku byl obzvláště přitahován Pánem Rámačandrou, ovšem později, jakmile se seznámil s doktrínou Šrí Čaitanji Maháprabhua, začal číst Bhagavad-gítu a vyvinul pouto k Pánu Krišnovi.
Po ukončení primárního a sekundárního studia vstoupil Šríla Šrídhar Mahárádža na Krišnanáthovu univerzitu v bengálském Berhampuru, kde po čtyřech letech graduoval ve studiu filozofie. Po určitý čas hledal Šríla Šrídhar Mahárádža sádhua, od kterého by mohl přijmout zasvěcení, ale nenalezl nikoho, kdo by se mu zamlouval. Milostí Všemocného se potom Šríla Šrídhar Mahárádža setkal se svým věčným vůdcem a rádcem, Šrílou Bhaktisiddhántou Sarasvatím Thákurou, a roku 1927 se stal jeho zasvěceným žákem.
Roku 1930 udělil Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Šrílovi Šrídhar Mahárádžovi sanjás a daroval mu jméno Bhakti Rakšak, což znamená „Strážce oddanosti“. Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura rozpoznal ve Šrídhar Mahárádžovi schopnost dokonale ochránit gaudíja-vaišnavskou linii před falešnými reprezentacemi a miskoncepcí. Potom, co si Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura přečetl Šríla Šrídhar Mahárádžovu sanskritskou kompozici opěvující Bhaktivinódu Thákuru, poznamenal: „Těší mě, že po tom, co odejdu, tu zůstane alespoň jeden člověk, který je schopen reprezentovat mé závěry (bhakti-siddhánta).“
Šríla Šrídhar Mahárádža je ctěn pro svoje rozsáhlé pochopení a uvědomění šástry (písma), proto mu také jeho Guru udělil titul šástra-nipuna, což označuje toho, kdo je velmi inteligentním odborníkem v chápání významu šástry. Nejen Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí oceňoval Šrílu Šrídhara Mahárádžu pro jeho pokročilost v Krišna-vědomí, ale také mnoho z jeho blízkých duchovních bratrů ctilo jeho zralost. Spousta z nich, jako např. Šríla A.Č. Bhaktivédanta Svamí Mahárádža, Šríla Bhakti Prajňána Kéšava Mahárádža, Šríla Bhakti Saranga Gósvámí Mahárádža, Šríla Bhakti Dajita Mádhava Mahárádža, Šríla Bhakti Pramóda Purí Gósvámí Mahárádža a jiní, ho považovali za svého šikšá-gurua.
V jednom ze svých dopisů Šríla Bhaktivédanta Svamí Mahárádža uvádí: „K pokynům Šríly Šrídhara Mahárádži skláním svoji hlavu. Je mým věčným dobrodincem. Po odchodu Prabhupády (Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury) je na místě, abych přijal jeho vedení. Řekl mi, abych zůstal navždy v této zemi.“
Krátce potom, co roku 1936 odešel Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí, založil Šríla Šrídhar Mahárádža vlastní chrám, Šrí Čaitanja Sarasvat Math, na březích posvátné Gangy v Navadvíp Dhámu, svaté zemi Šrí Čaitanji Maháprabhua. Hluboce chápajíc učení Šrí Čaitanji, začal Šríla Šrídhar Mahárádža komponovat vlastní texty.
Starší členové gaudíja-vaišnavské komunity hluboce oceňovali veškerá literární díla Šríly Šrídhara Mahárádži. Dobře známý, nebo dokonce věhlasný žák Šríly Sarasvatího Thákury, Šríla Akinčana Dás Bábádží Mahárádža, tvrdil: „Dílo Šrípad Šrídhara Mahárádži shledávám neodlišné od díla Naróttamy Dáse Thákury.“
Mnoho osvícených duší veřejně přiznalo velkolepost Gájatrí-nigúdhárty, když ji označili za nejvyšší poklad Gaudíja Vaišnavů. Šríla Bhakti Pramóda Purí Gósvámí napsal: „Šríla Šrídhar Mahárádžovo vysvětlení Brahma-gájatrí, matky všech Véd, odhalující její soustředěnost na meditaci o Šrímatí Rádhárání, mu bylo odhaleno v jeho nejhlubší meditaci. Je to důsledek Paramaradhya Šrí Šríly Prabhupádovy božské milosti vůči němu.“
Krišna je déva, Svrchovaná Osobnost Božství, který projevuje své milostné zábavy ve věčné Gólóce Vrindávaně, obklopen Svými oddanými naplněnými úžasnou láskou k Bohu. Ctihodný přívlastek déva byl udělen Šrídhar Mahárádžovu jménu, jakožto Šrídhar Déva Gósvámí, pro jeho schopnost odhalit vnitřní význam Pánových božských zábav lásky upřímně usilujícím oddaným. Způsob, jakým Šríla Šrídhar Mahárádža hovořil o zábavách Svrchovaného Pána, byl naprosto úžasný. Jeho hlas a jeho každý pohyb byly naplněny božskou láskou k Pánovi. On byl, jak to označil jeden z jeho žáků, „krása, sladkost a šarm v pohybu“.
Poslední dny svých projevených zábav zůstával Šríla Šrídhar Mahárádža neustále hluboce ponořen v náladě oddaného odloučení a prahnutí po božské službě Šrí Šrí Rádě a Góvindovi. V červenci roku 1988, za temné měsíční noci, ukončil Šríla Šrídhar Mahárádža svoje projevené zábavy v této světské sféře a vstoupil do věčných zábav Svrchovaného Pána.
autor článku - Šríla Bhakti Vallabha Tírtha Gósvámí Mahárádža
Amrita Vání
Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí
Jak správně naložit s požehnáním, kterého se nám dostalo?
Neprahněte po smyslovém uspokojení. Nesnažte se páchat hříšné činnosti. Spíše použijte své síly ve službě Pánu Harimu a zachovávejte si přitom odstup od všeho, co se týká světské morality. Tímto úplným odevzdáním dosáhnete dokonalosti. Měli bychom zanechat hříšných činností, tak jako to učinili Džagáj a Madháj po přijmutí útočiště u Šrímana Maháprabhua.
Vnímat utrpení ostatních jsou schopni pouze ti, kteří pochopili, že je hari-bhadžan tím nejvyšším cílem. Ti, kteří uctívají Hariho, dosahují věčného života; kdo Ho uctívá, nikdy nezemře. Oddaní se na rozdíl od materialistů konstantně nezaplétají s nepřáteli, jako jsou chtíč, zloba a nenasytnost. Ti, kteří mají přirozený sklon k uctívání Pána Hariho, nepotřebují násilím ovládat svoje smysly. Zapojí-li se do Pánovy služby, budou Jeho milostí jedovaté zuby jejich smyslů jednoduše vytrženy i s kořeny.
Dokonce i ty nejzkušenější podmíněné duše se zajímají o smyslový požitek, přestože i ony jsou ve své snaze o dosažení štěstí nuceny zakoušet utrpení. Oddaných se však kyvadlo štěstí a neštěstí tohoto světa netýká. Tento svět je pro ně spíše místem naprosté spokojenosti, neboť sami po ničem netouží. Netouží dokonce ani po pozici Indry, což teprve říci o Brahmovi, pánovi všech polobohů. Materialista by se nikdy nerozhodl stát se v tomto světě pouhým hmyzem, zatímco oddaný by se nezdráhal přijmout i takové zrození, pokud mu bude umožněno zaměstnat se v hari-bhadžanu. Díky tomuto postoji oddaných Pána Čaitanji se dokonce i polobozi cítí být požehnáni jejich milostí.
Je důležité dosáhnout seberealizace v tomto životě. V opačném případě budeme v okamžiku smrti pohlceni hmotou a přinuceni se znovu narodit v hmotném světě. Nestýkáme-li se během života s Pánovými oddanými, skončíme svůj život tvořením různých úzkoprsých skupin a sekt.
Jak vytrvat na této cestě? (2.díl)
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
mac-cittā mad-gata-prānā, bodhayantah parasparam
kathayantaś ca mām nityam, tusyanti ca ramanti ca
(Bhagavad-gítá 10.9)
Mac-citta: jejich pozornost se upíná ke Mně, mad-gata-prana, jejich energie je rovněž použita pro Moji věc, bodhayantah parasparam: navzájem jeden druhému pomáhají. To nám připomíná „Napoleonovo křeslo“ - Napoleon zařídil, aby každý muž seděl na klíně toho druhého v kruhové formaci, čímž se navzájem chránili před chladem, který by se jim jinak stal osudným. Všichni tak byli schopni strávit celou noc v nesnesitelném chladu. Jinak by jeho armáda zanikla.
Vzájemnou pomocí, tím, že jeden oddaný klade otázky a druhý na ně odpovídá, jsou oba zaměstnáni službou. Dotazující vyvíjí určitou energii, stejně jako ten, který odpovídá. Bodhayantah parasparam: ti, kteří si jsou rovni, se navzájem dělí o svoje myšlenky týkající se Krišny(kathayantas ca mam nityam), a tak vzniká jejich blaho. Společnými rozmluvami a diskusemi je vytvářen určitý nektar, který vyživuje oddané. „Jeden se ptá na věci týkající se Mě, druhý mu odpovídá, a tato diskuse vytváří proud nektaru, který obě skupiny vyživuje.“ Tusyanti ca ramanti ca: „Nastává uspokojení povstávající ze společného pochopení, které se vyvíjí až k ramanti ca, až k úrovni absolutního oplácení, 'naprosté transakce'. Dosahuje to až tohoto standardu (ramanti ca), a já jim pak odkrývám další pokračování, iluminaci nového světla (dadami buddhi yogam tam), a oni nabírají nový kurz a jsou povýšeni do „sebevražedné čety“, skupiny způsobilé ke každému druhu služby.
Způsobilý k jakémukoliv druhu oběti nebo služby
Tento druh „vojáka“ je způsobilý pro boj na zemi, ve vodě, ve vzduchu a v jakýchkoliv jiných podmínkách a je připraven na jakýkoliv druh boje, jakýkoliv druh služby. „Přivádím je k této skupině.“
Yena mam upayanti te. Bezpodmínečná služba: jsou připraveni k jakékoliv službě, která se od nich požaduje. Jsou připraveni obětovat vlastní život pro jakýkoliv druh služby, a tato zvláštní skupina se nachází ve Vrindávaně. Šrípádovi A.Č. Bhaktivédánta Svámí Mahárádžovi jsem řekl, že v Bhagavad-gítě po ramanti (10.9) přichází buddhi-yoga a potom upayanti (10.10). Dle mého mínění to znamená, že ramanti, neboli božská služba, se v madhurya rase vyvíjí přes buddhi-yogu, neboli yoga-mayu, až k upayanti, nejvyšší úrovni služby ve Vrindávaně. Šrípád Svámí Mahárádža odpověděl: „Co více než tohle by to mohlo znamenat!“
Z tohoto důvodu upayanti znamená káma-rúpa. Šríla Rúpa Gósvámí se zmiňuje v Bhakti-rasamrita-sindhu o sambandha-rúpa a káma-rúpa, dvou druzích rágátmiká-bhakti, oddanosti vlastní věčným společníkům Pána, vedeným obyvateli Vradži. V sambandha-rúpa Pánovi společníci spolupracují v souladu se svým stanoveným relativním postavením v dasya, sakhya, vatsalya nebo madhurya, zatímco v káma-rúpa přicházejí vykonat, cokoli se od nich požaduje. Jsou připraveni sloužit jakékoliv touze Absolutního.
Jsou jako ta skupina vojáků, která byla vycvičena k jakékoliv službě ve válce, aniž by byla omezena pouze na boj v určité divizi, jako armáda, námořnictvo, nebo letecká síla. Jsou připraveni na všechny druhy služby, kdekoliv. Taková je káma-rúpa skupina. To znamená upayanti te. Jsou obdařeni instrukcemi (dadami buddhi yogam tam), díky nimž dosahují této způsobilosti ve službě Absolutnímu. Krišna je schopen spolupracovat se Svými služebníky v jakémkoliv postavení. V Mathuře dal dokonce i Sairindhrí, Kubdže, možnost, aby Mu poskytla nejvyšší službu. Krišna je připraven na cokoliv, a zrovna tak i druhá strana, Jeho služebníci, musí být připravena stejným způsobem. Tato vysoká koncepce káma-rúpa je velmi, velmi záhadná. Pro běžné smrtelníky je velmi obtížné to pochopit.
„Ty oddané, kteří jsou Mi neustále odevzdaní a kteří Mi z lásky slouží, obdařím vnitřní božskou inspirací (buddhi-yoga), pomocí níž ke Mně mohou dospět a poskytovat Mi různé důvěrné (upayanti) služby.“
Poznámka:
Podrobné vysvětlení tématu a klíč k sanskritským výrazům naleznete ve
výkladech k veršům 9 a 10 z 10. kapitoly Šrímad Bhagavad-gíty
od Šríly Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádži s podtitulem “Skrytý poklad Sladkého Absoluty“.
Skrýt výklady
mac-cittā mad-gata-prānā, bodhayantah parasparam
kathayantaś ca mām nityam, tusyanti ca ramanti ca
(Bhagavad-gítá 10.9)
Těmto odevzdaným oddaným jsem jejich vlastním životem a duší. Rozmlouvají o Mých ambrosiálních přibězích a vzájemně si vyměňují zážitky extáze oddanosti ke Mně. Dle svých vnitřních povah neustále vychutnávají nektar svých realizovaných božských vztahů se Mnou, svazku služebného, přátelského, rodičovského a manželského.
Výklad:
Nejvyšší Pán Krišna praví o Svých čistých oddaných:
mac-cittā mad-gata-prānā...
„Jsem srdcem v jejich srdcích, jsem v každé jejich myšlence. Veškerá energie - jejich celý život - je zasvěcen uspokojování Mne. V soukromém životě mluví o Mně, aby jeden druhého navzájem osvítili. Stejně tak na veřejnosti vždy chtějí hovořit o Mně a o ničem jiném. Neboť v každém čase, místě a za jakýchkoli okolností jsem jediným předmětem jejich hovoru.“
Tusyanti ca -„Nacházejí hluboké uspokojení.“ Až po božský vztah rodičovství (vátsalja-rasa) existuje pocit uspokojení. Dále ramanti ca: „Tak, jako se žena těší z požitku manželského svazku se svým mužem, podobně se oddaní těší z Mé blízké společnosti tím, že o Mně hovoří.“ Tak to popsali též Šríla Višvanátha Čakravartí Thákur, Šríla Baladéva Vidjábhúšana a Šríla Bhaktivinóda Thákur.
tesām satata-yuktānām, bhajatām prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogam tam, yena mām upayānti te
(Bhagavad-gítá 10.10)
Ty oddané, kteří jsou Mi neustále odevzdáni a kteří Mi z lásky slouží, obdařím vnitřní božskou inspirací, pomocí níž ke Mně mohou dospět a poskytnout mi různé důvěrné služby
Výklad:
V tomto verši Pán praví: „Nejpřednější skupina Mých služebníků (jejichž cítění bylo popsáno v předchozím verši slovem ramanti) je ta, která Mi neustále slouží (satata-jukta) ve vztahu manželském (madhura-rasa) s upřímnou láskou (bhajatām prīti-pūrvakam)." Říká také, že bude tyto služebníky dále inspirovat. Bude jim poskytovat další vnitřní vedení pomocí něhož k Němu mohou dojít (yena mām upayānti te). Když již byla v tomto a v předchozím verši popsána služba oddaných Pánu jako věčná (slovy nityam a satata-yukta), pak se výrok Pána Krišny o tom, že je bude dále inspirovat, aby k Němu mohli dospět, jeví jako nadbytečný. Proto ve výrazu „dospějí ke Mně" (mām upayānti te) je třeba slovo upayanti definovat jako parakiya-bhavena-upapati. Pati znamená manžel a upapati znamená milenec:
„Ty, jež vstoupily do božského svazku se Mnou jako Mé manželky (ramanti), jsou Mnou zvláště inspirovány, aby ke Mně přistoupily jako milenky (upapati)."
Ve Vrindávaně Pán Krišna není považován za právoplatného manžela, je však Pánem srdce, transcendentální, stojící i nad postavením manžela (párakija-rasa). Klamajíce své muže, gópí z Vrindávany se stýkají s Krišnou. Nedovolí ani, aby mezi ně a Krišnu vstoupila druhá skupina. Nemohou dokonce ani připustit, aby jim stála v cestě nařízení Písem a společenské zákony, neboť Krišnovo postaveni je absolutní a takový vztah je pro Něj ještě přitažlivější. To je Vrindávana bhadžana a takový je význam slova upapati.
vikrīditam vraja-vadhūbhir idam ca visnoh
śraddhānvito 'nuśrnuyād atha varnayed yah
bhaktim parām bhagavati pratilabhya kāmam
hṛd-rogam āśv apahinoty acirena dhīrah
(Bhág. 10.33.39)
„Člověk, který ovládá sebe a své smysly, který má ušlechtilou víru v božské zábavy - zdroj transcendentálních radostí Pána Šrí Krišny s gópí (Rása-lílá) - a který poté, co o těchto zábavách slyšel vyprávět z lotosových úst bona fide gurua, vždy zpívá nebo vypráví o jejich slávě, takový člověk záhy dosáhne nejryzejší podoby čisté oddanosti k Pánu a je ihned schopen odvrátit nemoc chtíče, jež sužuje srdce." Ve svém díle Šríla Džíva Gósvámí vyzdvihl význam slova dhíra, které znamená sebeovládnutý (ovládající se). Aby mohl človék naslouchat těmto povzneseným tématům, musí pěstovat ovládání smyslů, jinak se dočká zkázy.
naitat samācarej jātu, manasāpi hy anīśvarah
vinaśyatyācaran maudhyād, yathārudro 'bdhi-jam visam
(Bhág. 10.33.30)
„Nikdo by si neměl ani pomyslet, že může napodobovat toto chování Nejsvrchovanějšího Pána gópí. Jestliže se kdokoli z hrubé pošetilosti pokusí zábavy Pána napodobovat, bude zničen, podobně jako kdyby se pokusil napodobit Pána Šivu pitím jedu, který povstal z oceánu." (Na jiném místě v Šrímad Bhágavatě se píše o tom, jak jednou polobozi a démoni stloukali oceán. Následkem tohoto víření byl vytvořen nektar a jed.)
„Můj vztah s nimi nezávisí na ničem, co si lze představit. Překračuje vše - zákony, společnost, Písma. Je nejvrozenější a nejpřirozenější a nevyžaduje povolení společnosti ani Písem. Pravím jim: „Můžete zachovávat formální vztah ke všem těmto omezením a žít tak ve společnosti, avšak v nitru svého srdce jste Mé. To je ona zvláštní inspirace a porozumění, jimiž tyto oddané obdařím ( yena mām upayānti te)."
„Z vnějšího hlediska tu jsou požadavky společnosti a Písem, avšak Mé postavení přesahuje tyto zásady a zákony. Védy jsou Mé instrukce dané ku prospěchu mas, jež se ode Mne odchýlily, a společnost je pod pravomocí Mnou daných všeobecných pokynů. Avšak Můj božský vztah ke všemu je niterný a nezávislý. Nežádá od nikoho uznání, neboť je to vztah nejhlubší a trvalý. Přesahuje veškeré zákony a společnost ustavenou na základě védských Písem; vždyť všechny Védy tento vztah spíše hledají."
Srutibhir vimrgyam (Bhág. 10.47.61). Višéša-mrgja - Védy hledají toto ideální božské postavení. V jedné části Šrímad Bhágavaty, jež pojednává o Rása-lílá, zosobněné Védy prosí o odpuštění:
„ Máme o Tobě správně podat zvěst, avšak nebyly jsme schopny Tě popsat tak, jak Tě nyní vidíme stát před námi. Teď chápeme, že jsme zhřešily, neboť jsme nedokázaly předat lidem tuto Rása-lílá, Vradža-lílá. Veškerá zjevená Písma, podobně jako návěští u cesty, pouze ukazují směr, avšak kam, jak? „To nevíme." Jen ukazují směr: „Tímto směrem k Němu lze dojít."
Kdekoli a všude, vše náleží Jemu. Pro toho, kdo to chápe, jsou veškeré možnosti smyslového požitku a využívání vykořeněny. Například neprovdaná žena má možnost být ve středu zájmu mnoha mužů, avšak tato pravděpodobnost je mnohem menší u ženy provdané. Podobně, když budeme schopni poznat, že vše je určeno pouze pro radost Krišny, pak si uvědomíme, že všechny naše exploativní sklony navždy zanikly. Nezbude nic pro uspokojování našich smyslů. Hluboko ve svých srdcích pocítíme, že vše existuje pouze pro Jeho potěchu a že tu není místa k žádné exploataci. I my jsme v to zahrnuti - naše existence je také pouze pro potěchu Jemu. Vše je určeno pro Jeho božské zábavy (lílá) a v těch se nenaskýtá možnost k zábavám někoho jiného. Všichni jsou zahrnuti v této jediné líle. Neoprávněné zneužívání zmizí, poznáme-li pravou užitečnost všeho. On je vlastník a Jeho vlastnictví je absolutní. Písma, společnost a zákony stanoví: „To náleží tobě, to patří druhému a to zas třetímu." Je to něco jako dočasné propůjčení. Trvalé vlastnictví však náleží vždy Jemu. Vše ostatní - majitel a vlastnictví, pán a služebník - to vše je relativní a pouze dočasně Jím povolené. Absolutní Vlastník, Majitel a Požitkář je On Sám. Pouze tehdy, dojdeme-li k tomuto závěru, mohou být naše srdce zcela očištěna. Všichni si o sobě myslí, že jsou pány mnoha věcí. To je však nemoc srdce (hrd-rógam). Vše je pak chápáno v nemocném stavu vědomí. Ve zdravém stavu, kdy je srdce zcela zdravé, jsme schopni vidět Nejsvrchovanější Celek. Jsme schopni vidět, že vše je určeno pouze pro Jeho uspokojení.
Šrí Hari-náma kírtana se Šrílou BV Višnu Mahárádžem a Šríkantou Prabhudžim
kaler-dosa-nidhe rajann asti hy eko mahan gunah
kirtanad eva krsnasya mukta-sangah param vrajet
Ó králi! I když je Kali-juga oceánem chyb, má tato doba jednu dobrou vlastnost. Prostým zpíváním Krišnova Jména se člověk může vysvobodit z hmotného otroctví a dosáhnout Nejvyššího Pána.
(Šrímad Bhágavatam 12.3.51)
Šrí Nágar sankírtan se Šrílou BV Višnu Mahárádžem a Šríkantou Prabhudžím
harer nama harer nama harer namaiva kevalam
kalau nasty eva nasty eva nasty eva gatir anyatha
V tomto věku Kali není jiný způsob, není jiný způsob, není jiný způsob seberealizace než zpívání svatého jména, zpívání svatého jména, zpívání svatého jména Pána Hariho
V tomto věku Kali Pán Krišna inkarnuje v podobě svého svatého jména mahá-mantry. Pouhým zpíváním svatého jména se člověk přímo sdružuje s Pánem. Každý, kdo to dělá, je zcela jistě osvobozen. V tomto verši se pro zdůraznění třikrát opakuje slovo „eva“ (zajisté) a třikrát se také opakují slova „harer náma“ (svaté jméno Pána), jen proto, aby to i obyčejní lidé pochopili. Použití slova „kevala“ (pouze) zakazuje veškeré ostatní procesy, jako je rozvoj poznání, provádění mystické jógy nebo odříkání a plodonosné jednání.
(Čaitanja Čaritámrta, Adi 17.21-25)
Šríla Bhakti Vičar Višnu Mahárádža a Šríkanta Prabhu ve Vídni
V neděli 7. října bude v našem mathu přednášet Šríla Bhakti Vičar Višnu Mahárádža (žák Šríly Bhakti Vallabhy Tírthy Mahárádži) se svým společníkem Šríkantou Prabhuem (žák Šríly Bhakti Dajity Mádhavy Mahárádži), který je exceletním zpěvákem Gaudíja kírtanů. Všichni jste srdečně zváni.
Ó Pane, prosím Tě, vyslechni si příběh mého utrpení. Pil jsem jed hmotného požitku a přitom si myslel, že je to nektar. Nyní jsou moje dny sečteny.
Amrita Vání
Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí
Obraťte pohled do svého nitra
Musíme opustit vnější vizi, vizi hmotného požitku a hmotných forem a zkoumat své nitro. Dokud nezačneme nzkoumat vlastní nitro, budeme nadále záviset na vnější vizi. Vnější vize je iluzorní.
Otroci pravdy
z knihy Šrí Guru a jeho milost, dokončení 3.kapitoly
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Nejdříve je ve vědomí Krišny nutné pochopit stupeň čistoty. Následovníci formy jsou obyčejní imitátoři. Chtějí Maháprabhua pouze vykořisťovat a ne Mu sloužit. Jsou to naši největší nepřátelé. Jsou to zrádci; přijali roucho Maháprabhuovy sampradáji a prohlašují jakési lži. To je podvod; rozsáhle a velice lacině prodávají falešné věci. Nemají žádnou vnitřní potřebu dosáhnout tu nejčistší věc (pujala raga-patha gaurava-bange).
Oddanost pouze pod vedením autority
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
Ten, kdo provádí kírtan podle sebe, nemusí obdržet požehnání z transcendentální sféry, protože tak možná činí jen pro své vlastní potěšení. Dokonce ani čtení Bhagavad-Gíty, Šrímad Bhágavatamu či jiné knihy naší literatury nám nemusí prospět. Jestliže nám Guru nepřikáže, abychom se jí zabývali, nepovažuje se taková četba za oddanou službu. To jsou velmi silná slova. Opravdový prospěch budeme mít ze čtení té knihy, kterou nám Guru uložil k přečtení. Potom to bude oddaná služba. Když ale tuto doporučenou literaturu odložíme se slovy: „Ach, toto není zajímavé čtení, mám mnohem raději jinou knihu,“ pak už se nejedná o oddanou službu, ale o uspokojování smyslů. Chápete ten rozdíl?
Rádháštámí 2012
Krišna samotný je zosobněnou extází; pociťuje, ochutnává a užívá si Sám Sebe. Avšak pouze skrze víru je možné tuto extázi a radost předávat a rozdávat ostatním.
Víra je přirozenou vlastností hladiní-šakti, energie extáze, kterou plně reprezentuje Šrímatí Rádharání. Víra je jediným prostředkem, skrze nějž můžeme vidět, slyšet nebo pociťovat vyšší svět; jinak je to pro nás všechno bezvýznamné.