Laulya znamená slabost srdce, nebo slabost v dodržení předsevzetí, že dosáhneme cíle vlastního života. S čímkoliv přicházím do styku, tím se zaměstnám. Vše přitahuje moji pozornost. Zaměstnáváme se drobnými malichernostmi, které přitahují naši pozornost a vyhýbáme se skutečným problémům života. Zabýváme se irelevantními věcmi:

„Líní lidé s nízkou inteligencí a krátkou délkou života tráví své noci spánkem a své dny zbytečnými činnostmi.“ (ŠB. 1.16.9.)

Setkáváme se se stovkami věcí a cokoliv, co přitáhne moji pozornost – to je laulya. Musíme se spasit před takovouto povahou. Zaměstnání našich smyslů nebere konce. Všechny smysly jsou plně zaměstnány. Existují tisíce zaměstnání, která se převážně vyznačují tím, že jim je poznání skutečné potřeby vlastního „já“ cizí. Ten, kdo nezná vlastní domov, putuje cizí zemí, uspokojujíce svoji zvědavost nekonečnou prací. To je to, s čím se střetáváme ve světě. Apasyatam atma-tattvam – to je důležité. Tohle přijímá normálně smýšlející člověk, nikoliv většina abnormálních myslitelů. To je srota-pantha, zjevená pravda. Tohle musí přijít z dokonalé říše, od Boha Samotného. Zde je stanovena nepostradatelná nutnost srota-pantha, metody odhalení. Tohle musí přijít z dokonalé říše, ze sarvajna, vševědoucí sféry. U těch, kteří jsou neznalí svého skutečného zájmu, nacházíme tisíce zaměstnání. Jsou velmi zaneprázdněni, ovšem velmi zaneprázdněni pro nic.

(Šukadéva Gósvámí oslovuje krále Paríkšita) „Ó vládce, materialističtí hospodáři, kteří jsou svázáni svými hmotnými výdobytky, jsou slepí v poznání vlastního „já“. Zaměstnávají se plně nasloucháním stovkám a tisícům témat, jenž se týkají lidské společnosti. (ŠB. 2.1.2.)

„Tito lidé marní své noci spánkem nebo sexem a svoje dny hromaděním peněz a péčí o svoje rodiny.“

Co spatříme, když pohlédneme kolem sebe? Dvě věci – nidraya, spánek, nebo vyavayena, laškování s ženami. Noc se tráví těmito dvěma způsoby. Ve dne se shánějí po penězích, nebo slouží svým nejbližším příbuzným. Tíhneme ke společnosti těch, které můžeme vykořisťovat, kteří podporují naše smyslové potěšení. Těmito lidmi se obklopujeme.

„Hmotné tělo, žena, děti a vše, co s nimi souvisí jsou jako zrádní vojáci a ti, kteří se na ně příliš upoutávají, přehlíží svoje zkušenosti a nevidí svoji bezprostřední zkázu.“ (ŠB 2.1.4.)

Jsme plně soustředěni na zájmy rodinného života, pro naše vlastní uspokojení. Jsme natolik zaměstnáni tímto druhem falešné povinnosti, že nám schází čas na to, abychom rozpoznali, že naše vlastní smrt je nám blíž a blíž. Vidíme to a současně to nevidíme. Je to tak prosté. Vidím, že každý kráčí do chřtánu smrti a přesto to zároveň nevidím. Nechci to vidět. To je to podivné postavení, ve kterém se nacházíme. Konečné nebezpečí se blíží a já spím. Snažím se nevšímat si toho. Existuje snad něco divnějšího? Pouze naše určitá pozornost je nutná k tomu, abychom nalezli řešení. Stačí pouhý okamžik. Tolik stromů a hor žije po léta letoucí, věk po věku – bez prospěchu. Není to otázka dlouhověkosti, nebo otázka času. Co je důležité, je upřít svoji pozornost na vlastní „já“ – „Kdo jsem?“ Naše pozornost se musí upínat na náš skutečný zájem.

---

---

Skládám své oddané poklony k lotosovým chodidlům Óm Višnupády Paramahamsa Parivrádžákáčárja-varja Aštótara-šata Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádži, jenž sestoupil na tuto zemi jakožto nejlepší oddaný Šrí Krišny.

Rozšiřuješ božské poselství Šrímana Gaurángy Maháprabhua, jsi živoucím symbolem Jeho nezlomné odhodlanosti, inkarnací Šrí Krišnovy božské energie a dárcem nektaru oddanosti.

---

---

Duchovní mistr je hoden toho, abychom ho uctívali. Nikoho bychom neměli uctívat více než-li Gurua. Služba Guruovi je nadřazena službě Krišnovi. Vyšší náboženský princip než služba Guruovi není. Dokonce i když to znovu a znovu slyšíme, kvůli našemu silnému poutu k tělu a domu na to zapomínáme a myslíme si, že sloužit rodinným příslušníkům a sobě samým je mnohem důležitější. Naše postavení se podobá postavení chlapce, který se tak ponořil do hry, že zapomněl na svoji povinnost studovat.

Tak jako včela nemůže ochutnat med tím, že olizuje vnější stranu sklenice, tak intelekt nemůže proniknout do světa ducha. Můžeme si myslet, že jsme toho dosáhli, avšak to není možné; existuje zde bariéra, stejně jako to sklo. To, čeho dosáhneme pomocí intelektu, není skutečným poznáním, vyšším poznáním. Pouze skrze víru, upřímnost a odevzdání můžeme vstoupit do této vyšší říše a stát se jejími členy. Vstoupit do vyšší sféry můžeme pouze když nám bude uděleno vízum a přijmou nás. Poté můžeme vstoupit do této země božského života.

Jestliže budeš naslouchat slovům čistého Vaišnavy, zapůsobí to jako nektar. Nebudeš už se nadále trávit jedem, kterým se sytíš ve službách chtíče, hněvu, chamtivosti, iluze, pýchy a arogance. Tohle nejsou tvoji přátelé, lze je přirovnat jedině k jedu. Jed rozdáváš a jed přijímáš. Jsi nasycen jedem. Jakmile však budeš naslouchat nektaru, jed se ztratí. Pokud obdržíš kapku tohoto nektaru, tak nikdy neumřeš. Můžeš se stát nesmrtelným. Nyní jsi smrtelník – čeká tě smrt. Jakmile však přijmeš nektar – nesmrtelnost! Žádná smrt. Haré Krišna!

Vaišnava je někdo, kdo nás může obdařit opravdovou milostí. Nechová sobecké zájmy pro vlastní uspokojení. Jeho jedinou povinností je sloužit Pánovi, pomáhat Jeho částem a částečkám poznat či znovu si uvědomit toto: „Nepatříte do tohoto hmotného světa. Nejste členy toho dočasného, prchavého světa, ve kterém se jako šílenci honíte za trochou smyslového požitku.“

---

---

---

---

Rádi bychom Vás jménem Šríly B.S.Muni Mahárádži a oddaných z našeho Mathu pozvali na oslavu devadesátého devátého výročí příchodu našeho milovaného Gurudévy, Nitja-lílá pravišta Óm Višnupáda Paramahamsa 108 Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádži, která se bude konat v sobotu 14. ledna 2012 v Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Mathu ve Vídni.

Ranní program:

4:30 Mangala árati, Tulasí parikrama,

5:00 Bhadžan, džapa

7:45 Šringara árati, bhadžan, lekce

Hlavní program:

11:30 Bhoga árati

12:00 Gurupudža, po ní dostane každý možnost oslavovat Šrílu Gurudévu vlastními slovy.

cca 13:00 Prasádam

Večerní program:

19:00 Sandhja árati,

19:20 Tulasí parikrama,

19:30 Bhadžan, lekce

20:30 Šajan árati, prasádam

---

---

Obrázkový kalendář v němčině

Textový kalendář v češtině

---

---

Jak by mohli, když nemají štěstí (dostatek sukriti)*. Musí tam být čistota. Ti, kteří štěstí mají, s vírou naslouchají transcendentálním tématům a díky Pánově milosti jim rozumí, avšak ti, kteří dělají rychlé závěry, nemají schopnost Absolutní Pravdu pochopit. Takoví jedinci nedokáží strávit ani moment rozvíjením úplného transcendentálního poznání. Naše společnost je tak zaujatá materialismem. Lidé nejsou schopni strávit byť jen jediný okamžik diskusí o věčném životě. 24 hodin denně jsme zaneprázdněni světskými aktivitami. Dokonce se ani nenamáháme zjistit, kdo vlastně jsme. Avšak lidské bytosti by měli trávit 24 hodin denně kultivací duchovního poznání. Inteligentní bytosti nemají za povinnost mrhat svými cennými životy ukájením svých smyslů.

Spoléháme na naši svobodnou vůli, na vlastní schopnost výběru našeho vlastního dobra, avšak to nám nepomůže. Jsme uprostřed různých nátlaků, které nás táhnou, přitahují nás do různých směrů, proto je pro nás všechny správné vedení tou nejcennější a nejdůležitější věcí. Když přijmeme vedení kdekoliv a od kohokoliv, budeme svedeni, proto musíme být opatrní, abychom získali správné vedení. Jak důležitý je pravý Guru, který nás může dovést k našemu skutečnému dobru!

Odevzdáváme se tomu, kdo může zničit všechny naše pochyby. Pouze pokud máme vysokou kvalifikaci, nebo jsme obdrželi zvláštní požehnání, se můžeme dostat do společnosti bytosti, která vlastní bezpodmínečnou oddanost. A ona nám může pomoci, neboť je vždy milosrdná.

„Tak dlouho, dokud mě budeš uspokojovat, tak dlouho tě budu milovat. Pokud mi ale žádné uspokojení nadáš, začnu se poohlížet někde jinde. “ Tímto způsobem většinou v hmotném světě uvažujeme. „Já a moje!“ Takové uvažování se ve vyšších sférách nenachází. Tam se s podváděním nesetkáš, dokonce ani s vědomím na něco takového pomyslet. Vše je čisté. Vše je naplněno čistým vědomím. Vše včetně tvojí mysli je tam vidět. Nemůžeš se skrýt za svoji tvář nebo tělo. Vědomí, to znamená čistota. Hmotné vědomí, to znamená nečistota. Tady můžeš předstírat, že jsi někým, nebo něčím, čím ve skutečnosti nejsi. Můžeš podvádět ostatní a oni to nepoznají, protože jsou schopni vidět jenom tělo. Mohou vidět pouze hmotnou podobu. Jejich zrak nedokáže rozpoznat, co je duchovní. Postrádají čistou vizi. Na vyšší úrovni ovšem tyto věci přítomny nejsou. Vše je tam čisté. A láska je tam také čistá.

---

---

Jeho život byl už od dětství zářivým příkladem nezlomného odhodlání sloužit Svatým Jménům a kázat o Jejich slávě. Nikdy nebyl ochoten tolerovat aroganci těch, kteří následovali cestu meditace o své vlastní duchovní podobě a o Svaté Jméno nejevili žádný zájem. Také netoleroval ty, kteří se uměle snažili následovat cestu rágánugá-bhakti, ale Máháprabhuovi pokyny z Šikšáštaky a pokyny Rúpy Gósvámího z Upadešámrity ignorovali. Poté, co v nás vybudoval řádné základy, přistoupil k tomu, aby nám sdělil, že se máme snažit o dosažení nejvyššího životního cíle – lásky ke Krišnovi, ve velice vznešené a kouzelně sladké náladě Vradži, kterou rozdával Šrí Čaitanja Maháprabhu. Nejvyšší důležitost přikládal Maháprabhuovu příkazu: „V tomto věku Kali je zpívání Svatých Jmen jediným způsobem (náma-sankírtana kalau parama upáya).“

Šrílu Prabhupádu zdobily čtyři vlastnosti, zmíněné ve verši trinád api ze Šikšáštaky a s jejich pomocí šířil slávu Svatého Jména. Bez přestání nás, jeho žáky, varoval před tím, abychom se nepokoušeli vykrádat pokladnici náboženských zážitků a také před falešným odříkáním, které je nepřátelské vůči duchovnímu pokroku. Šríla Prabhupáda doporučoval pravé odříkání, neboli yukta-vairágju.

Vaišnavou je ten, který zavrhl tygřici tužeb po zlatě (majetku), ženách a světské slávě. On je v pravdě odpoutaný a je proto čistým oddaným. Překonal v sobě otroctví opakovaných zrození a smrtí (samsáry).

Světskou slávu Prabhupáda považoval za nechutnou a přirovnával ji k prasečím výkalům. Nikdy nestrpěl neosobní filozofii, nebo oddanost znehodnocenou jňánou, jógou či karmou, neboť ty všechny se staví do opozice proti čisté oddanosti. Projevoval nezkrotné nadšení pro kázání Svatého Jména a Maháprabhuova náboženství lásky od břehu oceánu až po vrcholky Himálají a dále. Tak byly díky této snaze zažehnuty obětní ohně Svatého Jména a vítězný prapor Svatého Jména v současnosti vlaje téměř v každém koutě světa. A díky tomu se mnoha hloubavým lidem ze západních zemí natolik poštěstilo, že přijali duchovní cesty Indie.

Šríla Prabhupáda učil, že každá živá bytost má právo uctívat Pána. Kamkoliv přišel, tam hlasitě prohlašoval, že v oddané službě neexistuje žádná etnická či rasová diskriminace.

Podstatou kázání Šríly Prabhupády je upřímně přijmout útočiště u pravého Gurua a naplno se snažit zaměstnat oddanou službou ve společnosti čistých oddaných. Já samotný jsem slyšel, když Šríla Prabhupáda mluvil ke svým žákům o míru ve světě: „Bez praktikování a kázání náboženství lásky, jež učil Šrí Čaitanja Maháprabhu, nemůže být skutečný mír v tomto světě nikdy dosažen.“

Když Prabhupáda mluvil o povinnosti společnosti, která by měla vzdělávat svoje děti, opakoval to, co učila velká duše Šríla Bhaktivinóda Thákura:

„Hmotné poznání je mocnou silou iluzorní energie a je překážkou na cestě k oddané službě. Vytváří iluzorní pouta ke koloběhu opakovaných zrození a smrtí (samsára) a mění lidské bytosti v osly.“

Proto bychom měli přijmout ochranu Svatého Jména, které nám udělí transcendentální poznání (para-vidya), jež je opakem poznání hmotného a následovat Svaté Jméno jako věrná žena. To jsou Maháprabhuova slova – vidya-vadhu-jivanam. Z tohoto pohledu není nutné dosáhnout jiného poznání, nežli toho, které napomáhá kázání Svatého Jména. Dokud nezastavíme mrhání lidských talentů, vědy, umění, kultury, obchodu, etiky a náboženství pro uspokojování smyslů, místo toho, abychom je použili pro dosažení nejvyššího cíle, nebudeme nikdy schopni odstranit nenávist, zášť a nepřátelství existující mezi lidskými bytostmi. Z úcty k výsledkům, kterých v této sféře dosáhl, musí být čistý oddaný posazen na čestné místo v lidské společnosti.

Nechť se tedy celými svými bytostmi odevzdáme cestě vytyčené Šrí Vjásadevou a Šukadévou! Jedině potom budeme moci dosáhnout našeho skutečného cíle. Zneuctíme-li Písma, zakládající se na realizacích velkých duchovních autorit, potom nás přivedou falešné a podvodné cesty k tomu, abychom ve jménu náboženství přijímali všechny možné druhy nevhodných činností. Proto Prabhupáda řekl:

„Na Zemi je ve jménu náboženství podporováno tolik věcí, ale Bhágavatam říká, že nejsou ničím jiným než podvodem.“

Modlíme se, aby se Prabhupádovo poselství rozšířilo po celém světě. To bude zkázou ateismu, jenž je tak destruktivní pro naši planetu a zavedením nefalšovaného teismu pro blaho celého lidstva. A to přinese mír a blahobyt všem.

Toužící po lotosových chodidlech Šríly Prabhupády služebník služebníka Šrí Bhakti Promód Purí

Celý překlad článku je k dizpozici v Gaura Vání prosinec 2009 (strana 367)

---

---

"Okamžik ve společnosti sádhua je zárukou veškerého úspěchu, což potvrzují všechna písma."
(ČČ, Madhya 22.54)


"Mnoho a mnoho let bezděčně uplyne v životě osoby, opojené hmotným požitkem.
Kdyby raději alespoň na chvíli zrealizovala, že ztrácí cenný čas, mohla by
se vážně pokusit o dosažení věčného prospěchu." (ŠB, 2.1.12)

Šukadéva Gósvámí zde praví, že jediný okamžik může vyřešit celý problém života, je-li správně využit v sádhu-sanze. Za každou cenu se pokus využít možnosti sádhu-sangy, společnosti Krišnova agenta. Jaký smysl má žít na věky věků, nejsme-li si vědomi vlastního zájmu? Jeden správně užitý moment stačí k vyřešení celého životního problému, kvůli kterému putujeme věčně v této sféře. Musíme bdít nad naším vlastním zájmem, nikoliv k němu být lhostejní.

Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel, aby nás nasměroval k našemu niternému zájmu: "Neznáš své vlastní srdce. Tvé vlastní srdce a jeho požadavky jsou ti cizí. V nitru tvého srdce se skrývá bohatství – pokus se je nalézt: omez veškeré cizí věci a spatříš, že tvoje srdce je chrámem Krišny. S pomocí opravdového vůdce hledej své vlastní srdce a tam nalezneš Krišnu. Nejedná se o nic, co by ti bylo cizí. Každé srdce je Pánovým chrámem. Je to tvůj majetek, je to tvůj domov. Zpět k Bohu, zpátky domů."

---

---

Vnější projev pokory nemusí být nutně pravou pokorou, ale podvodem. Voláme-li Pána stejně, jako volá mistr svoje služebníky, potom k Němu naše volání zcela jistě nedolehne. On je nanejvýš nezávislý a nikdo Ho neovládá. Dokud nepřetransformujeme naše falešné ego a nestaneme se upřímně pokornými, naše modlitby k Nejvyššímu a nezávislému Pánovi nedorazí.

Hledač Absolutní Pravdy nemá jinou možnost než se podvolit Guruovi. Jistá třída myslitelů věří, že jestliže existuje vědecké bádání, proč by nemohlo být vyšší duchovní poznání objeveno pomocí něho? Takoví lidé si nejsou vědomi podstaty povahy absolutního poznání, že On Samotný je Absolutní Subjekt a vše ostatní včetně nás je objektem Jeho vševědoucí vize. Není možné aby oko vidělo mysl; může mít s myslí nějaké spojení pouze když ona sama stojí o to si ho povšimnout. Podobně závisí naše spojení s absolutním poznáním hlavně na Jeho sladké vůli. Musíme pouze záviset na Jeho prostředníkovi, neboli duchovním mistrovi, skrze kterého se On rád rozdává.

Uctívám prvotního Pána Góvindu, který pase krávy, jež plní všechna přání v zemi vytvořené z mnoha duchovních drahokamů, které vyplňují všechny touhy (čintámani), je obklopen milióny stromů přání (kalpavrikša) a jemuž s velkou láskou neustále slouží stovky tísíc bohyň štěstí (Lakšmí).

Musíme pochopit, z jakého důvodu přicházejí všechny živé bytosti do tohoto hmotného světa. Ví někdo proč tu jsme? Jsme tu, protože nemáme zájem uspokojit zájmy Svrchovaného. Snažíme se uspokojit pouze naše vlastní zájmy. Proto se ocitáme v tomto podmíněném světě, kde na nás čeká zrození, nemoc, stáří a smrt. Chceme zůstat odděleni od univerzálního zájmu a vytváříme si takto zájem separátní. Z tohoto důvodu jsme nuceni procházet tolika fázemi štěstí a neštěstí. Někdy štěstí, někdy neštěstí, někdy utrpení, někdy potěšení – v souladu s naší touhou.

---

---

Jaký je rozdíl mezi hmotným a duchovním pohledem na věci?

Duchovní témata mohou znít často nepříjemně, zatímco řeči o smyslovém požitku jsou vždy příjemné. Posluchači často po mluvčím vyžadují, aby mluvil o tom, co mají rádi, kdežto transcendentalista bude chtít naslouchat nestranné pravdě, byť by poselství znělo hořce.

Materialisté horlivě shánějí vlastní štěstí, zatímco transcendentalisté pilně usilují o to, aby potěšili Krišnu. Materialisté nenásledují Šrílu Vjásadévu, kdežto transcendentalisté následují cestu, jež vytyčili mahádžanové. Transcendentalisté chtějí následovat cestu, kterou prošly velké osobnosti; tzn. že následují sestupnou metodu Védského poznání (odevzdávají se Nejvyššímu), zatímco materialisté následují neautorizovanou a smyšlenou vzestupnou metodu (spoléhají na vlastní schopnosti).

---

---

( nenechte si ujít závěr videa )

---

---

Vše závisí pouze na Něm. Pokusíme-li se vystopovat příčinu všeho, dojdeme ke zjištění, že příčina je něco, co má svoji vlastní příčinu, která má dále také svoji příčinu, atd. Pokud však nalezneme Jeho osobní krásu a šarm, pochopíme: „Ano, tohle je konečný cíl, který se snažíme nalézt nejen my, ale i celý zbytek světa.“

V jedné bengálské písni se zpívá: „Ó hory, Himálaje, Alpy, Suméru, po čem to pátrají vaše vztyčené hlavy? Spatřily jste stvořitele tohoto vesmíru a dosáhly naplnění svého života? Spatřily jste Ho?“ Podobně cítí oddaný ve svém srdci, že všichni hledají Pána, který je zosobněným naplněním života. Ve fenomenálním světě zrození a smrti neexistuje nic spolehlivého, co by mělo upoutávat naši pozornost. V nitru svých srdcí hledáme sat – věčnost, čit – vědomí, které uspokojí naše vnímání, a ánandu – naplnění naší touhy po kráse a lásce. Jakmile je láska probuzena, činnost mozku se stáhne. Pochopíme, že láska je naplněním života. Tohle je velice speciální okamžik života. Ať už jsme kdekoliv, automaticky neustále hledáme, hledáme, hledáme...hledáme tohle „Ano“, Óm. Óm znamená veliké „Ano“.To, co hledáš - to existuje! To, po čem prahneš v nitru svého srdce – to existuje.

Tvé hledání musí pokročit od vnějšího k vnitřní substanci. Tam je Pán, kterého hledáš. Takto nás ómkára přivádí ke gajátrí, dále k Védám, Védantě a Šrímad Bhágavatamu, popisujícímu extatickou a radostnou stránku Pána. Nekonečný se přiblíží konečnému natolik, že si tento myslí: „On je jedním z nás.“ Hraje roli tak blízkého přítele, že Ho považujeme za jednoho z nás. Takto nám projevuje Svoji nejvyšší milost. To je náš nejvyšší cíl, který lze nalézt ve Vrindávaně. Šrí Čaitanja Maháprabhu nám praví, že musíme zavrhnout vše a za jediný cíl přijmout Pána Šrí Krišnu ve Vrindávaně: Svajam Bhagaván, Bůh bohů, Pán pánů. On je zdrojem veškerých manifestací nadpřirozené síly. Maháprabhu proto poznamenal: „Hledej Šrí Krišnu. V tomhle světě na tebe jiná povinnost nečeká. Ujmi se Jeho jména, hovoř o Něm, a takto jednej při čemkoliv, čemu se věnuješ. Velmi rychle dosáhneš naplnění svého života. Pokračuj s pronášením Jeho jména, hledáním Jeho a rozmluvách o Něm, ať už spíš, jíš, nebo se hádáš –cokoliv, co děláš, spoj s Ním.“

Tohle hledání ovšem nesmí být pokrytecké. Upřímný badatel získá pomoc a vedení od skutečného oddaného. S pomocí svatých písem a oddaných, a s veškerou upřímností v nitru, pokračuj v neustálém hledání Krišny. Hovoř o Krišnovi s kýmkoliv se střetneš a nepouštěj se do hovorů o ničem, co spadá pod správu smrti. Žena, děti, peníze – za okamžik jsou pryč, už o nich tedy dále nepřemýšlej. Na každém kroku svého života ovšem konej vše pro věčné potěšení Pána.

Krišna není něčím, co by sis vymyslel. Poznat Ho můžeš skrze sádhua a šástru, nikoliv skrze tento hmotný svět vlastního požitku. Nenalezneš Ho ani odříkáním, ale Krišna je se sádhuem, čistým světcem. Krišna je naplněním positivní žádosti srdce.

Ti, kterým učaroval vnější svět, nejsou schopni rozpoznat svůj vnitřní temperament. To je velké neštěstí. Nejdůležitější je zachovat si společnost sádhua, který má skutečnou víru v Krišnu. Takovýto sádhu je v tomto světě velmi, velmi zřídka k nalezení, pokud ovšem hodláš dosáhnout nejvyššího dobra, učiň tento ideál korunou na své hlavě – jakýmkoliv způsobem využij pomoci, kterou ti poskytuje jeho společnost.

---

---

Nebuďme zklamaní událostmi tohoto světa a neopouštějme náš bhadžan. Tento svět je místem zmatků a nepokojů, jenž jsou způsobeny ilusorní energií Nejvyššího Pána Šrí Krišny. Pouze zcela odevzdaná duše může překonat oceán zrození a smrtí – tří druhů utrpení. Praktikujme šaranágati, které sestává z šesti částí a je základem oddaného života. Bez šaranágati (odevzdání) není bhakti (oddanost).

Neměli bychom být rozrušeni světskými ztrátami a zisky. Velice obezřetně bychom měli dbát o věčné blaho věčného já, které půjde s námi.

Cokoliv je vůlí Všedobrého Nejvyššího Pána Šrí Krišny vykonáno, přináší všem věčný prospěch. Džívy (duše) sklízí ovoce své vlastní karmy. Nikdo jiný za to nemůže být obviněn. Za žádných okolností se během našeho krátkého pobytu v tomto přechodném světě nenechme rozrušit a neopouštějme bhadžan. Šrí Krišna se vždy stará a chrání zcela odevzdanou duši. Není nic, čeho by se měla obávat. Za všech okolností zůstává klidná. Vůle Absolutního nás ovládá všechny. Proti Jeho vůli nezmůžeme vůbec nic. Záleží pouze na Jeho vůli, jestli budeme žít život askety nebo hospodáře. Nikdo se nemůže postavit žádnému Jeho přání.

My nejsme schopni vidět uspořádání a nemáme kapacitu nalézt řešení. Jediným způsobem jak řešit problémy, je totálně a bezpodmínečně se podřídit. Džívy spáchaly vůči lotosovým chodidlům Šrí Krišny přestupek, když se Mu i přesto, že jsou Jeho věčnými služebnicemi, postavily na odpor. Dokud džívy tento přestupek neodstraní, nedojde k žádnému praktickému řešení. Mája je zcela spolehlivě obalí, načež je touha po požitku svrhne dolů do pekla – do intensivního utrpení.

Prvotní příčina nemoci musí být vymýcena, jinak budou nechtěné symptomy růst. Odpor ke Šrí Krišnovy, který je prvotní příčinou všech problémů, proto musí být odstraněn. Odpor vůči Krišnovy máme už od nepaměti. Tuto averzi nelze odstranit najednou. Může to trvat tisíce životů, a nebo taky jeden. Dokonce i velký oddaný Ambaríš Mahárádža, dokázal všechny hmotné touhy porazit postupně. Ničeho nelze dosáhnout najednou.

Sádhya (věčná blažená duchovní existence) nemůže být dosažena bez sádhany (disciplinované oddané praxe). Společnost skutečných bona fide sádhuů je k duchovnímu pozvednutí nezbytná.

Bhakti Vallabha Tírtha, 15. října 2011, Šrí Govardhan

---

---

Ó Girirádžo, z úst Šrímatí Rádharání, jež se podobají perlám vyšla tato slova: „Tento kopec je nejlepším mezi těmi, kdož jsou známi jako Haridásové (služebníci Pána Hariho).“ Tato slova ze Šrímad Bhágavatamu (10.21.18) odhalila nektar tvého jména a všechny Védy tě označili za tilak Vradža-mandaly. Jsi natolik vysokým oddaným, že zůstanu-li ve tvé blízkosti, tak jistě dosáhnu čisté oddanosti. Dovol mi prosím žít ve tvé blízkosti.
(Šríla Raghunátha Dása Gósvámí - Šrí Govardhana-vása-prárthaná-dašakam)

---

---

Ó, uctíváníhodný Vaišnavo Thákuro! Oceáne milosti! Buď milostivý k tomuto služebníkovi a očisti ho poskytnutím místa ve stínu tvých lotosových chodidel, kterých se ze všech sil drží!

Pomoz mi podrobit si šest vášnivých nutkání (řeč, mysl, zlobu, jazyk, žaludek a genitálie) a odstraň mých šest nedostatků (přejídání se a hamižnost, přehnanou snahu, světské řeči, přílišné pouto k mechanickému následování předpisů a regulí, přehnané porušování předpisů a regulí, styk se světsky smýšlejícími osobami, žhavé světské touhy) a probuď ve mně šest druhů oddaných vlastností (entusiasmus, pevnou víru, trpělivost - odhodlanost, osvojení činností prospěšných pro bhadžan, zřeknutí se světské společnosti, vhodné oddané vystupování). Nauč mě chovat se správně k oddaným (obdarovávat je a přijímat od nich dary, naslouchat jim a diskutovat s nimi o oddaných tématech, uctívat jejich maháprasádam, a rozdávat jim prasádam). Uchovávám v sobě naději ve tvé požehnání.

Samotný nemám sílu zpívat harináma-sankírtan. Měj se mnou prosím soucit a obdař mě kapkou víry. Daruj mi, prosím, největší z pokladů – Krišnovo Svaté Jméno!

Krišna je tvůj! Máš moc Ho darovat ostatním! Jsem pouhým žebrákem, jenž za tebou běží a volá „Krišna! Krišna!“

---

---

Při snaze o vstup do duchovní sféry bychom si měli počínat velmi opatrně. Předně, pro vstup do této sféry se musíme kvalifikovat. Dále je třeba si uvědomit, že vše v duchovní rovině je vyšší povahy – zcela duchovní. Všechno a všechny bychom tam měli přijímat za své duchovní mistry (guruy), jelikož představují nejvyšší, zcela transcendentální a duchovní přirozenost. Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža praví, že bychom do této sféry měli měli vstupovat hlavou, ne po nohách. Ano, měli bychom se stát velice pokornými, jelikož všichni jsou tam našimi pány. Je třeba přijímat všechny, jelikož tam je vše čisté.

trnad api sunicena taror api sahisnuna
amanina manadena kirtaniyah sada harih

Jedním z nejhlavnějších předpokladů ke vstupu do duchovní sféry tedy je: Vyvinout pokornější postoj, než má stéblo trávy, postoj větší snášenlivosti, než jaký má strom. Být tolerantnější než strom, znamená být jako Pán Krišna. On dokáže tolerovat jak nás, tak celý vesmír. Dokáže tolerovat živé bytosti, které se staví proti Němu a každou chvíli Ho kopou. Toleruje ty, kteří o Něm nikdy nechtějí nic vědět. Toleruje ty, kteří se k Němu různými způsoby chtějí přiblížit. Existuje tolik podmíněných živých bytostí, tolik jedinců.

Měli bychom tolerovat druhé, na té úrovni, na které se nacházejí. Někteří trochu zpívají Svaté Jméno, stanou se vegetariány a dále už nejsou schopni nic víc dělat. Nemůžeme říci, že ten, kdo jí maso, je démon. Prostě u něho dochází k naplnění jeho tužeb, nebo sklízí plody svých dřívějších činů. Prvotřídní oddaný (uttama-adhikárí) na všechny pohlíží jako na dokonalé Pánovy služebníky. A co víc, dokonce je pokládá za lepší, než je on sám.

Přistupujeme-li k hodnocení, k nacházení odlišností mezi jednotlivými živými bytostmi, měli bychom se, jako praví oddaní, naučit na nich spatřovat jen to dobré. Neměli bychom na druhých vidět jen to špatné a zveličovat to. Je třeba, abychom nacházeli a podporovali to dobré. Je to jako zažehnout malý oheň a pokoušet se ho zvětšit. Pokud nalezneme jednu dobrou vlastnost na osobě, která snad může být plná chyb, snažme se podpořit tu dobrou věc. Nechme oheň rozhořet.

Člověka například může napadnout stát se Vaišnavou, jelikož se cítí přitahován osobností oddaného. Ale když tento oddaný neustále jen poukazuje „to a tamto je špatně,“ lidé mohou ztratit zájem. V tomto hmotném světě nacházíme vždy to stejné. Když ale oddaný přijde a rozpozná v druhém jeho dobrou vlastnost (nikdo mu nikdy neřekl, že se v něm nacházejí takové dobré vlastnosti), může ho přimět k větší otevřenosti a ochotě přijímat. K ochotě přijmout fakt, že existuje něco vyššího, něco, co se nachází nad smyslovou zkušeností tohoto hmotného světa, něco jemnějšího a kvalitnějšího. Přijmout existenci oné krásné Osoby, jež je hodna poznání. A lidé se začnou zajímat, protože jednoduše prezentujeme Nejvyššího Pána.

On je nejtolerantnější, On toleruje vše, dokonce i mě i nejhorší opilce a zločince. Toto všechno Pán dokáže tolerovat. Všichni můžeme být plní chyb, ale jako Vaišnavové bychom se měli snažit v druhých vidět ty dobré stránky. Teprve pak se stáváme opravdovými Vaišnavy.