Ve čtvrtek 24. května 2012 navštíví Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math Šríla Bhakti Bibudha Bodhajan Mahárádža a zdrží se do středy 27. května. Všichni jste srdečně zváni.
Šrí Nrisimhadéva zaujímá dvě strany. Vzbuzuje děs u neoddaných a projevuje náklonnost a starostlivost vůči Svým oddaným. Dokládá to následující verš z Ágany, uvedený Šrídharem Svámím v jeho komentáři ke Šrímad Bhágavatamu 7.9.1.:
kesariva sva-potanam anyesam ugra-vikramah
„Ačkoliv je lvice hrůzu nahánějící šelmou, ke svým lvíčatům je velice vlídná. Stejně tak nahání Pán Nrisimhadéva hrůzu takovým neoddaným, jako je Hiranjakašipu, zatímco ke Svým oddaným, jako je Prahlád Mahárádža, projevuje velkou náklonnost a vlídnost.“
Tohle vyjadřuje dokonale slávu výjimečné milosti Šrí Nrisimhadévy. Oddanost Šrí Nrisimhadévovi zvětšuje bhakti a odstraňuje nevhodné a nepříznivé podněty. Význam slova Hiranjakašipu je – hiranja: zlato či peníze, kašipu: postel; neboli „touha po penězích a ženách“. S tím také souvisí touha po slávě a postavení. To vše tvoří překážky na cestě oddanosti. Nrisimhadéva odstraňuje u živých bytostí Hiranjakašipuovu neoddanou mentalitu a podporuje v nich Prahládův oddaný postoj.
Přízeň Šrí Nrisimhadévy je tedy nezbytná pro oddané začátečníky, kteří mají ve své slabosti sklon tíhnout k věcem, jež nemají trvalou hodnotu.
Následující dva verše složil Šrídhar Svámí ve svých komentářích k veršům 1.1.1. a 10.87.1. Šrímad Bhágavatamu:
sarad-indu-rucim vande parindra-vadanam harim
„Klaním se Svrchovanému Pánovi Šrí Harimu se lví tváří, Jenž v podobě koncentrované blaženosti sídlí v srdci Prahláda Mahárádži a zbavuje veškeré nevědomosti. Jeho záře se podobá svitu podzimní luny.“
yasyaste hrdaye samvit tam nrsimham aham bhaje
„Klaním se objektu nejvyšší úcty, Šrí Nrisimhadévovi, na Jehož rtech tančí bohyně učenosti Sarasvatí, na Jehož hrudi sídlí v podobě zlatého pruhu Lakšmídéví a Jehož srdce je sídlem veškerého oslnivého bohatství Absolutního Poznání.“
yato yato yami tato nrsimhah
bahir nrsimho hrdaye nrsimho
nrsimham adim saranam prapadye
„Pán Nrisimha je tady, Pán Nrisimha je tam. Kamkoliv se vydám, všude je Nrisimha. Nrisimha je vně a Nrisimha je také uvnitř mého srdce. Přijímám útočiště tohoto prvního zjevení Šrí Nrisimhy.“ (Nrsimha Purána)
hiranyakasipor vaksah-sila-tanka-nakhalaye
„Uctivě se klaním Pánu Nrisimhovi, který je Prahládovým blahodárcem a který Svými drápy drásá kamennou hruď Hiranjakašipua.“ (Nrsimha Purána)
dalita-hiranyakasipu-tanu-bhrngam
kesava dhrta-narahari-rupa jaya jagadisa hare
„Ó, Kéšavo! Ó, Pane Hari, přijal jsi napůl lidskou a napůl lví podobu! Lotosový květ je velice jemný, ale v ještě větší úžas přivádějí Tvé lotosům podobné drápy, jež jsou zároveň tak tvrdé, že jsi jimi rozpáral tělo Hiranjakašipua, které se podobá vrcholu hory. Ó, Pane vesmíru, provolávám Ti věčnou slávu!“
Jestliže na naší cestě za dosažením víry získáme výhodu styku s oddanými a vyvineme v ně naši víru, budeme více ochráněni a také náš pokrok bude jistější – stane se skutečností. Z nejasného a abstraktního postavení se v nás takto naše víra prohloubí. Tehdy se setkáme s mnoha jinými, kteří mají v životě stejný cíl, a cesta se stane snadnější. Stane se představitelná a nabyde konkrétní podobu. Máme-li víru ve skutečné oddané, můžeme navázat styk s takto hmatatelnou věcí.
Z tohoto důvodu je pozice oddaného na naší cestě tak důležitá, obzvláště ve středním stádiu. V primárním stádiu není oddaným přikládán příliš velký význam. Cesta začíná s pouhou nejasnou koncepcí z Písem, podpořenou našimi minule nashromážděnými zásluhami (sukriti). Postupně ale začátečník shledá, že výprava vstříc Nekonečnému není vůbec jednoduchá: „Mysleli jsme si, že s trochou pokroku můžeme dojít vytouženého cíle, teď ovšem vidíme, že tomu tak není.“ Zauvažujeme-li nad tím, jaké je skutečné postavení oddanosti a kdo je to Bůh – že On je univerzální a On je konečný cíl – můžeme být postupně zklamáni. Pokud však na cestě přijmeme pomoc oddaných s podobným cílem, jejich společnost nám v mnohém uleví, přestože cíl může být velmi vzdálen. Nesnáze na cestě přicházejí nejvíce ve druhém stádiu. V primárním stádiu nemáme zcela vyhraněný cíl, proto nejsme vystaveni přílišným nesnázím. Skutečné nesnáze se objeví teprve tehdy, když se plně vydáme na cestu, nemaje jiného cíle než zaměstnat svoji veškerou energii na této veliké a vznešené výpravě. A jakmile se opravdu dotkneme vyšší úrovně, úrovně mahá-bhágavaty, cesta se opět stane schůdnější. Střední část je ovšem náročná a na této úrovni jsou oddaní pro naši záchranu velmi potřební. To je perioda, která se vyznačuje obojím - jak hmatatelnými zisky, tak nesnázemi. Naše selhání se proto odehrávají převážně na této střední úrovni.
Když vstupujeme do války, jsme na začátku plni naděje a důvěry. Skutečný test ale nastane, jakmile začne boj. A když konečně zvítězíme, jsme opět velmi spokojeni. Ale střední perioda, kdy se bojuje, ta je velmi obtížná. V té chvíli jsou naši spolubojovníci, naši kamarádi bojující po našem boku, velmi, velmi důležití. „Nejsem sám, ale je tu spousta těch, kteří bojují po mém boku uprostřed této válečné vřavy.“ Tito společníci jsou důležití. Někteří se mohou z pole vytratit, ale budou tu jiní, kteří mě podpoří.
Podobně můžeme také na naší cestě vidět padnout spoustu mocných bojovníků. Může nás to zbavit odvahy, když vidíme odcházet tyto respektované osoby– padat uprostřed cesty. Nicméně, navzdory těmto nepříznivým okolnostem jsou tu jiní, kteří statečně a s neotřesitelnou vírou pokračují, a ti nám pomohou. Vydržet až do konce je obtížné, ale důležité a cenné. Přijde test a ukáže nám, kolik víry máme. Nic nepřijde na zmar a my musíme na vše pohlížet tímto způsobem. Tolik velikánů, jako Bhíšma a Dróna, může ulehnout na bojišti, my přesto musíme pokračovat. Přicházíme bojovat až do konce. Musíme dosáhnout cíle našeho života a odhodlání k tomuto činu musíme vstřebat z charakteru oddaných. Šástra nám nabídne také pomocné pokyny, ale společnost oddaných přesto zůstane nanejvýš důležitá.
Přednáška
Nikdo není připraven vzdát se závislosti na svém vzdělání a inteligenci. V tomto světě se lidé snaží stát populárními; nezajímají se o hledání Absolutní Pravdy. Ti, kteří se prezentují jako náboženští kazatelé, se horlivě snaží ochránit svoji existenci tím, že pochlebují ostatním. Avšak když někdo hovoří a poslouchá pravdu, jeho nepopulárnost vzrůstá.
Guru je Krišnovým představitelem. Hledáme Božskost a proto se musíme snažit soustředit všechnu naši energii tam, kde najdeme skutečné spojení s Božskostí. To je klíč k úspěchu, neboť Krišna je vševědomý. Odpověď na naše oddané úsilí přijde od Krišny podle toho, kolik pozornosti jsme Mu věnovali.
Haridás Thákura řekl: "Mojí vůlí je opakovat Jméno neustále a ty to nemůžeš zastavit. I kdybys zničil tohle tělo, tak dokud je v něm přítomen jazyk, bude pokračovat se svým opakováním. Ty ho nezastavíš.“ Tohoto odhodlání a pouta ke Jménu musíme dosáhnout. Pokud se nám to nepodaří, tak děláme všechno špatně. Naše veškeré činnosti jsou chybné. Naše fyzické a mentální úsilí ve jménu oddanosti je bezmocné. Zbytečné! Musíme odhodlaně následovat Vaišnavy. Pořád! Bez společnosti Vaišnavy a jeho požehnání nebudeme schopni následovat tuto cestu nebo opakovat Jméno.
Pokud si ovšem myslíš: „Jsem nezávislý, nepotřebuji nikoho, dělám si svou vlastní věc,” tak se zamysli nad tím, co děláš. Žiješ jako duch, jako pouliční pes! Nedokážeš se ovládat. Považuješ se za svobodného, ale tvé touhy tě honí sem a tam, a ty je nejsi schopen ovládnout. Nezávislost je náš největší nepřítel. Není to náš přítel.
V sobotu 21.dubna 2012, v příznivý den příchodu Šrí Gadádhary Pandita, ve 14.00 se bude konat v Brně (Václavská 6, Centrum tance) přednáška Šríly Bhakti Sádhaky Muni Mahárádže. Po přednášce bude i následné přijímání prašádam. Všichni jste srdečně zváni.
Pro více informací, jak se třeba i aktivně zapojit s přípravami, můžete kontaktovat višnuprašáda dáse.
Leták k šíření zde.
Šrípád Bhakti Svarúpa Šrídhara Maharádža a Šrípád Bhakti Tilaka Niskinčana Mahárádža od 12. do 19.dubna 2012 ve Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Mathu.
 |
Nevědomost není náhodná. Zakládáme si na ni svými minulými skutky – člověk je tvůrcem své vlastní budoucnosti. O špatné počasí, kterému jsem teď vystaven, jsem se zasloužil já sám. Nestěžuj si na své okolí. Nalož s ním, jak nejlépe dovedeš, a pokus se za tím vidět milost Absolutního. Anomálie, které v přítomnosti čelím, je produktem mých vlastních činů a já za ni nemohu vinit nikoho jiného. Tohle ovšem není ta jediná pravda. Z jiného úhlu pohledu je možné vidět, že Pánova milost je neustále všude přítomná. S touhou pomáhat mi, přichází v přestrojení navenek nepříznivého okolí; pokud na ni pohlížím se svým současným chápáním. To je ta nezbytná medicína na moji chorobu, medicína léčící mé šílenství. Je to jako lék předepsaný Pánem. On je všude, se Svojí pomocnou rukou dosahující na nás ve chvílích největšího nebezpečí. Mít tento postoj znamená mít klíč; řešení, které nás chrání před nepříznivým okolím a postavením.
Pán není pomstychtivý, On nás netouží trestat. Trest přišel pouze proto, aby nás poučil. Trest je tu, je ovšem konán něžnou rukou, aby nás poučil a pomohl nám zlepšit se. Takto bychom měli pohlížet na veškerá nebezpečí.
Naprav tedy sebe samotného – nikoliv ostatní – a nalezneš skutečný mír. A nikdy se nesnaž užívat si výsledků svých činů. To je klíč k úspěšnému životu a plynulému štěstí. Pochopíš, že Nekonečný je tvým přítelem.
Všechno je částmi a částečkami Původního, proto se Bůh projevuje ve všem. A není tomu tak, že můžeme obětovat či negovat vše a pouze Bůh zůstane - proč bychom tu jinak byli? Naše individualita a existence jsou skutečné. Obě strany tedy musí mít určité uznání a harmonie mezi nimi představuje skutečnou pravdu. Taková je koncepce Maháprabhua. Je zde polarita, a také jednota a harmonie, a to je to nejdůležitější. Dislokace je nezdravá. Nutné je správné uspořádání. Májá (miskoncepce) znamená dislokaci. Provinciální, lokální zájmy, vedou jak ke vzájemným střetům, tak ke střetům s Absolutním. Správné uspořádání ovšem přichází skrze správné pochopení Absolutního. Toto pochopení přináší skutečnou harmonii. O všech těchto věcech bychom měli diskutovat a pochopit je.
Jsou zkoušky, jež Pán uděluje živým bytostem, projevem Jeho milosti?
Aby mohl být žák přijat do vyšší třídy, učitelé ho milostivě vyzkouší. Pro pozorného a inteligentního studenta jsou zkoušky zdrojem štěstí. Pouze nepozorní studenti se zkoušek obávají a nemají je v oblibě.
Ti, kteří oslavují hmotný požitek a hovoří tak, aby potěšili svoje publikum, se během svého kázání nesetkávají s nebezpečím, potížemi nebo překážkami. Avšak ti, kteří káží o oddané službě a věčné potřebě duše, čelí mnoha nesnázím. Tyto těžkosti přicházejí a pokoušejí se nás zastrašit. Avšak ti, kteří přijali za svoje útočiště oddanou službu, by s jistotou měli vědět, že tyto překážky přicházejí, aby vyzkoušely naši lásku a odhodlanost sloužit Pánovi; ve skutečnosti nám pomáhají, abychom se progresivně rozvíjeli na cestě oddanosti.
Měli bychom zůstat pevní a silní v oddané službě a osvojit si dokonalý příklad námáčárji Haridáse Thákury a nejpřednějšího oddaného Prahláda Maharádži. Oba ukázali úžasný služebný postoj a vysoký stupeň tolerance. Lidské bytosti jsou ochotny nechat se po stovky životů mást jenom proto, aby nakonec dosáhli něčeho dočasného. Jestliže se tito lidé - dokonce i přesto, že vidí tisíce příkladů neúspěchu - nezdráhají vzdát svých životů, aby dosáhli bezvýznamného požitku, proč by potom inteligentní a šťastní oddaní nemohli odevzdat svoje dočasné životy, aby pochopili Nejvyššího Pána, který je věčnou Absolutní Pravdou?
Protože jsme zapomněli na naši službu Krišnovi, stali jsme se pány. Chtěli jsme se stát pány a hmotný svět nám k tomu poskytl příležitost. Tento svět je pro tento účel dokonale uzpůsoben. Jenomže postavení pánů nám není přirozené. Panovačnost je spíše tendencí podmíněných duší. A když někdo následuje svoje podmínění, není možné, aby dosáhl klidu. Klidu můžeme dosáhnout, pouze když budeme praktikovat oddanou službu považujíce se za Jeho služebníky.
Musíme mít nějaké útočiště mimo máju, odkud s ní můžeme bojovat. Rada zní - přijmout útočiště u sádhuů, světců a šáster, písem. Jejich pomoc přichází shora a my ji musíme z celého svého srdce přijmout.
V okamžiku, kdy na svoji službu zapomeneš, mája, která tě z blízkosti pozoruje, se tě zmocní a uvrhne tě do vězení. Zde jsi zbaven nezávislosti a správného poznání. Veškeré činnosti, kterým se věnuješ, se tak stávají zbytečnými. Tímto způsobem si vytváříš prarabdha karmu (osud současného života). Tato prarabdha může být zničena skrze harináma-sankírtan.
Jsme nicotné živé bytosti, které trpí v pekelných podmínkách tohoto hmotného světa. Bojujeme o přežití. Všichni se pokládáme za střed vesmíru, ale náš vesmír je ve skutečnosti jen vesmírem slepců. Jsme pouze jedni z miliardy miliard miliard miliard živých bytostí – bezvýznamní. Pokud tedy chceme získat Pánovu milost, musíme přistoupit k Vaišnavovi Thákurovi, který nám svojí milostí může věnovat Šrí Krišnu.
yanra krpa bhakti dite pare
„Vzdejme se všeho a opěvujme slávu Šraddhá-déví – víry, jejíž milost nás může přivést ke Šrí Krišnovi.“
(Šríla Bhaktivinóda Thákura)
Šraddhá, víra, je tou nejjemnější a současně nejspolehlivější věcí. Není to žádná imaginace. Musíme zrealizovat, že toto je realita, hmatatelná realita, nikoliv jakýsi abstraktní sentiment pouhého individuálního vědomí. Víra je univerzálním a nejzákladnějším elementem, který nás může spojit s nejjemnějším cílem.
Skrze elektřinu nebo rádio můžeme navázat komunikaci na dlouhou vzdálenost. Tato věda je velmi jemná a není každému známá, přesto nemůžeme popřít její existenci. Má svoje pevné postavení. Ovšem víra je mnohem jemnější a skrze ni je možné ustanovit obojí: vyšší spojení a odpověď. Jemná víra není přístupná všem. Má svoji hmatatelnou existenci a dokáže fungovat za jakýchkoliv podmínek, máme-li její výjimečné spojení. Nemůžeme lživě prohlásit, že ji vlastníme. Naše síla a velkolepost neprokazují nezbytně její přítomnost v nás. Pomineme-li velkou pompu a show, může být vše, co zosobňujeme, podvodem. Musíme velmi opatrně udržovat spojení se skutečnou vírou.
Upřímnost je pochopitelně hlavním požadavkem pro spojení s vírou. Žádná cena, jakkoliv hodnotná v tomto světě, nestačí k její koupi. Kvalifikací je laulyam – naše upřímná a opravdová touha jí dosáhnout. Nikdo si nemůže koupit Absolutního; sebevětší cena je k Jeho koupi nedostatečná. Absolutně nezbytná je naše upřímnost a serióznost. Nejsme-li seriózní, nemůžeme s Ním obchodovat. On není tak hloupý, aby se stal objektem něčího obchodu! Požaduje se upřímně po Něm toužit a to v nás probudí koncepci Mu sloužit. Chceme Ho upřímně, skrze něhu. Milujeme Ho, takže po Něm toužíme. A milovat znamená obětovat se objektu naší lásky.
Šríla Džíva Gósvámí Prabhu překrásně definoval slovo Bhagaván: bhajaniya sarvva-sad-guna-visista – „Svrchovaný Pán, Bhagaván, je takové povahy, že kdokoliv s Ním přijde do kontaktu, Mu zatouží sloužit a obětovat se pro Jeho uspokojení.“ Takovýto je výsledek víry v její dozrálé podobě. On je tak vznešený, že nás to přivede k myšlence, že umřeme-li pro Jeho uspokojení, dosáhneme tím našeho životního cíle. Jeho ušlechtilá vlastnost je taková, že probouzí tak vysokou míru ducha oběti pro Něho a vše k Němu přitahuje. „Zemři, abys žil.“ Taková je víra.
Jsme v oceánu víry a oddaní jsou esenciálními agenty. Všichni si vzájemně pomáhají. Největší úlevy od únavy a útrap z dlouhé cesty se nám dostane v doprovodu nebo společnosti skupiny. Získáme-li tedy v tomto oceánu pomoc oddaných povahy podobné té naší, bude to vrcholně prospěšné. Dokonce i náš Guru Mahárádža - v projevu, který pronesl na Vjása-púdžu, den svého Svatého Příchodu - oslovil svoje žáky: vipada uddharana bandhu-gana: „Ó moji přátelé, kteří mě můžete zachránit před nebezpečím! Jste mými zachránci. Je velmi obtížné proplouvat sám vodami oceánu víry, proto jste mi přišli pomoci v mojí nebezpečné a náročné výpravě v nekonečnu. Přišli jste a zaměstnáváte mě hovořením o Něm, a takto jste mi dali určitou službu. Žít a pohybovat se sám v nekonečnu je jinak velmi obtížné, strastiplné a nebezpečné. Vy všichni jste přišli si něco poslechnout a tyto rozhovory o Něm učinily celou situaci velmi bezpečnou a usnadnily tak dalekou cestu na Vaikunthu.“
Co je prvořadou povinností těch, kteří chtějí sloužit Bohu?
První a nejdůležitější povinností pro ty, kteří chtějí sloužit Bohu, je opustit špatnou společnost. Dokud se člověk nezbaví společnosti neoddaných, není možné, aby se začal opravdově stýkat s oddanými. Všechny touhy, kromě touhy sloužit Krišnovi, jsou považovány za špatnou společnost.
S vnitřním probuzením zmizí všechny vnější závazky, asi tak jako když přijdeš domů, všechna opatření, jenž napomáhala našemu pohodlí odpadnou, neboť doma najdeme veškeré pohodlí. Když jsme v zahraničí, můžeme pohodlí najít v hotelu, když však přijedeme domů, pohodlí hotelu nám již není zapotřebí; shledáme, že je již neužitečné. Čili, dikša znamená - zbavit se našich vnějších spojení a spojit se s naším skutečným domovem.
Jednou zatoužila stovka slepých lidí spatřit slona. Pět z nich začalo osahávat chobot, deset z nich se chopilo trupu, někteří ho drželi za ocas, uši, nebo nohy. Každý z nich potom prohlásil, že tak, jak vypadá určitá část těla, kterou drželi, vypadá slon, a začali tvrdit: „Viděl jsem slona.“ Pokud se na slona podívá člověk se zdravýma očima, také řekne : „Viděl jsem slona.“ Koho z nich budeš následovat? Tvrzení většiny, nebo tvrzení jediného člověka?
Pokud chceme Pána Krišnu, musíme přijít za někým, kdo má Pána Krišnu. Pokud potřebujeme benzín do auta, nepůjdeme do lékárny. Tam nám benzín nedají. Musíme zajít tam, kde je benzín k dostání. Pokud tedy chceme Pána Krišnu, měli bychom jít za někým, kdo Ho má. Čistý Vaišnava vlastní Šrí Krišnu, jelikož Šrí Krišna sídlí vždy v jeho srdci.
Ve čtvrtek 8. března 2012 oslavíme 526. výročí příchodu Šrí Gaurángy Maháprabhua na tuto planetu.
Program bude následující:
4:30 Mangala árati
5:00 Bhadžany
6:00 Džapa
7:45 Šríngar árati
Odpoledne (cca 13:00 - 14:00) Šrí Nágar sankírtan v centru Vídně (pokud počasí dovolí)
16:00 Bhadžany
17:30 Abhišek (obřadná koupel božstva Šrí Gaurángy Maháprabhua)
18:30 Bhoga-árati
19:00 Sandhja árati, bhadžan, Hari-Kathá, Prasádam
 |
Šrí Gaurasundara řekl, že sankírtan je jedinou povinností lidstva. To je důkazem Jeho velkorysé povahy. Lidské bytosti mají možnost dosáhnout to, co je nedosažitelné dokonce i pro ty nejlepší z polobohů. Šrí Gaurangadéva nepodvádí a nemísí hmotný požitek s duchovním pochopením. Kázal to, co je nejprospěšnější pro všechny živé bytosti. Když člověk naslouchá Jeho učením, tak pochopí, že všechna ostatní učení v tomto světě jsou neúplná a slabá. Šrí Gaurasundara nesestoupil proto, aby podváděl lidi, jako to dělají mentální spekulanti, kteří lidem nabízí svoje bezvýznamné sádhany. Šrí Gaurasundara kázáním Šrímad Bhágavatamu prokázal, že sádhany, jež předložili takzvané sampradáje, jsou prostě neúčinné. Také ukázal, že společné zpívání Krišnových Jmen je jediným způsobem, kterým lze dosáhnout štěstí.
Sankírtan však musí být pro Krišnu. Jakýkoliv kírtan, jenž člověk dělá pro svoje potěšení nebo pro potěšení ostatních, není krišna-kírtan. Krišnovo Svaté Jméno je samotným Krišnou. Písmena K-r-i-š-n-a se od Krišny neliší. Krišna-kírtan ničí hříšnou mentalitu impersonalistů i ateistů a udílí jim kvalifikaci pro konečné osvobození. Májávádí Prakášánanda je zářným příkladem tohoto faktu.
Dokonce i lidé, kteří jsou nesmírně poutáni k hmotnému požitku, mohou prováděním krišna-kírtanu dosáhnout konečného osvobození. Pratáparudra, král Utkaly, je toho zářným příkladem. Všechny džívy, což znamená muži, ženy, zvířata, ptáci, stromy a dokonce i mrtvé kameny, mohou být osvobozeny prováděním krišna-kírtanu. Zvířata, ptáci, stromy a rostliny z lesa Džárikhanda jsou jasným příkladem tohoto faktu.
Živé bytosti nedosahují osvobození jednoduše proto, že se nezaměstnávají v krišna-kírtanu. Šrí Gaurasundara se zjevil v tomto světě, aby požehnal všem živým bytostem. Naše jediné bohatství se nachází v provádění krišna-kírtanu. Neexistuje žádný jiný způsob, jak dosáhnout konečného cíle vzdělání, poznání a života samotného.
Skutečný krišna-kírtan je takový kírtan, který těší Krišnu. Dělat z kírtanu „show“ pro potěšení sebe či ostatních znamená, že se nejedná o krišna-kírtan, ale májá-kírtan. Tak, jako posuzujeme činnosti podle jejich výsledků, můžu také podle výsledků posoudit, zdali zpívám Svaté Jméno. Jestliže se během pronášení Hariho Jména moje náklonnost či připoutanost k hmotnému životu zvyšuje, potom je jasné, že Hari není objektem mého pronášení. Hari-náma-sankírtan má připoutanost k hmotnému životu zničit, a ne zvětšit. Během pronášení člověk zrealizuje, jak je hmotný život nedůležitý a dočasný, a přestane si ho vychutnávat. Potom budou všechny jeho anárthy zničeny, srdce očištěno a ustáleno, jeho hmotná nestálost a bída budou zničeny, a on dosáhne lásky k Bohu.
Pokud tato stádia nepřichází, pak musí být jasné, že člověk dělá všechno možné, jenom ne krišna-kírtan.
Zajímá-li vás opravdu logika a argumenty, použijte je prosím ve vztahu k milosti Šrí Čaitanji Maháprabhua. Pokud to uděláte, budete překvapeni, jak je to úžasné. (Čč Ádi 8.15)
Všechny hříšné činnosti jsou jednoduše zničeny zpíváním Krišnova Svatého Jména bez přestupků. Tak se projeví čistá oddaná služba, která je příčinou lásky k Bohu. (Čč Ádi 8.26)
Zpívání Krišnova Svatého Jména vede k dosažení tak velkého duchovního pokroku, který ukončí naši hmotnou existenci a zároveň nám udělí lásku k Bohu. Krišnovo Svaté Jméno je tak mocné, že i když Jej proneseme pouze jednou, velice snadno získáme toto transcendentální bohatství. (Čč Ádi 8.28)
Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl s velkým jásotem: „Můj drahý Svarúpo Dámodaro a Rámánando Ráji, vězte, že zpívání Svatých Jmen je v tomto věku Kali tím nejvhodnějším způsobem, jak dosáhnout spásy. Proces, jímž je Krišna v tomto věku Kali uctíván, je provádět oběť zpíváním Pánova Svatého Jména. Ten, kdo tak činí, je jistě velice inteligentní a dosáhne útočiště lotosových chodidel Krišny. (Čč Antya 20.8–9)
Pouhé zpívání Krišnova Svatého Jména může člověka oprostit od všech nechtěných návyků. To je způsob, jež probouzí veškeré štěstí a spouští příliv vln lásky ke Krišnovi.“ (Čč Antya 20.11)
Společné zpívání Krišnových Svatých Jmen (sankírtana) v člověku ničí hříšné podmínění hmotnou existencí, očišťuje jeho znečištěné srdce a probouzí všechny druhy oddané služby, které v něm dřímou. Výsledkem pronášení Svatého Jména je, že se v člověku probudí jeho láska ke Krišnovi a dá mu ochutnat transcendentální blaženosti. Nakonec se dostane až do Krišnovi společnosti, kde se zaměstná v Jeho oddané službě takovým způsobem, jako by se nořil do nesmírného oceánu lásky. (Čč Antya 20.13–14)
 |
 |
Cokoliv, s čím se v tomto světě setkáme, k nám přichází na základě našich činností. Náš současný život, kterému právě čelíme, je výsledkem naší minulosti. Vše, co jsme v minulosti učinili, je uloženo v našich srdcích, v našem podvědomí, a v souladu s těmito našimi minulými zkušenostmi pohlížíme na svět. Šríla Šrídhar Mahárádža používá pěkné rčení: „Naše mysl není v tomto světě. Tento svět je v naší mysli.“
Na věci můžeme pohlížet z různých perspektiv. To, co někdo považuje za pěkné, se někomu jinému může jevit jako velice ošklivé. Může ho to rušit, zatímco druhou osobu to činí šťastnou. V souladu s našimi minulými zážitky a naší touhou vnímáme tento hmotný svět. Pokud budeme prostě pronášet „Haré Krišna“, naše mysl a srdce se očistí a my spatříme věci takové, jaké skutečně jsou.
kalau nasty eva nasty eva nasty eva gatir anyatha
V mnoha šástrách a ve Védách, v knihách starých mnoho tisíc let, nalezneme tento verš. Tato sloka tvrdí, že ve věku Kali, současném věku, mají lidé velmi omezenou inteligenci, žijí krátce a pouštějí se do bojů kvůli nepatrným věcem. Války začínají malou neshodou mezi několika vůdci, kteří začnou válku a zabíjejí spoustu tisíc lidí pro svoje osobní zájmy. To je to, co se děje dnes - to je Kali-juga. V tomto věku nejsme příliš kvalifikovaní, abychom porozuměli vyššímu vědomí. Postrádáme vyšší pochopení toho, co se nachází mimo hmotný svět.
Jedna cesta ovšem existuje. „harer nama harer nama harer nama“, třikrát se to opakuje. To znamená, že pro lidi Kali-jugy je třeba to zopakovat třikrát. Pronášení Jmen Pána Hariho, která jsou transcendentální zvukovou vibrací. Měli bychom pronášet tato velmi mocná Jména, transcendentální zvuk. Tento zvuk, který nepochází z tohoto světa, má moc nás dostat do vyšší, duchovní sféry. Proto se tato sloka uvádí.
Dokonce i Svrchovaný Pán se v této Kali-juze zjevil jako Čaitanja Maháprabhu, aby zavedl pronášení Hariho Jmen. To se nazývá juga-dharma. Juga znamená věk a ten, o kterém hovoříme nyní, se nazývá Kali-juga.
Všechna náboženství obsahují tuto metodu, byť třeba nevědomě. Křesťanství hlásá „Posvěť se Jméno Tvé“ a také islám opěvuje Jména Alláhova, Boha. Hinduismus také pronáší Jména Svrchovaného. Nejedná se o žádná běžná jména. Tyto zvuky jsou velmi mocné. Nejmocnější ze všech je dán Čaitanjou Maháprabhuem – mahá-mantra, velká mantra. Pronášením této velmi mocné mahá-mantry je možné velmi snadno zrealizovat transcendentální vědomí. Takto lze jednoduše pochopit, že to, co tu zažíváme, je velmi dočasný, bolestivý a krátký druh utrpení a štěstí.
hare rama hare rama rama rama hare hare
Můžeš se pokusit pronášet pravidelně tuto mantru. Není obtížné si ji zapamatovat. Jejím pronášením se odstraní utrpení a zjeví se štěstí. Prostým pronášením této mantry. Zkus si to a udělej si svůj vlastní zážitek. Je to zadarmo. Maháprabhu ji rozdával zadarmo. Musíš platit za whisky, víno, pivo a jiné drogy, a to je spousta peněz. Vezmi si tuto jednoduchou mantru a budeš šťastný. Je to velmi jednoduché. Obětuj denně nějaký čas a uvidíš, že do tvého srdce vstoupí radost. A musíš mít víru ve Svrchovaného Pána. Jak to píše šástra: „Pokrok se měří dle míry tvé víry ve Svrchovaného Pána.“
Rádi bychom Vás pozvali na oslavu 3. výročí odchodu našeho milovaného Gurudévy, Nitja-lílá pravišta Óm Višnupáda Paramahamsa 108 Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádži, která se bude konat ve středu 29. února 2012 v Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Mathu ve Vídni.
Program bude následující:
4:30 Mangala árati
5:00 Bhadžany
6:00 Džapa
7:45 Šríngar árati
11:30 Gurupúdža a Pušpandžali, Hari-Kathá, Prasádam
Odpoledne Šrí Nágar sankírtan v centru Vídně (podle počasí)
19:00 Sandhja árati, bhadžan, Hari-Kathá, Prasádam
„Přivlastňování si objektů, jenž se nevztahují ke Krišnovi, je naše největší nemoc.“
Mája znamená mylnou představu, a v té my žijeme. Naše chápání prostředí je založené na zcela špatném pochopení řady idejí a myšlenek. V absolutním smyslu nemáme správnou koncepci ničeho. Naše ideje jsou všechny relativní. Naše provinční sobectví bylo vnuceno okolnímu prostředí a my žijeme pod tímto falešným nepochopením.
Nejvyššímu Pánovi můžeš porozumět pouze tehdy, pokud se Mu odevzdáš a obdržíš Jeho požehnání. Skrze Jeho požehnání můžeme dojít pochopení. Jiné cesty není! Jiné cesty není!
Védy se zabývají jak hmotnou, tak duchovní tématikou. Tématikou jež zahrnuje tři kvality hmotné přírody a tématikou nad třemi kvalitami hmotné přírody. Ty bys však měl být oproštěn od tří kvalit hmotné přírody. Následováním cesty nirguna bhakti (oddanosti, jež je oproštěna od vlivu tří hmotných kvalit; dobra, vášně a nevědomosti) která je obětována Mně, zanech cest, které se zabývají třemi hmotnými kvalitami.
je chayaya jagat judaya
hena nitai vine bhai, radha-krsna paite nai,
drdha kari’ dhara nitaiyera paya (1)
Lotosová chodidla Nitáje jsou chladivější, než záře miliónů měsíců. Jejich stín poskytuje útěchu celému vesmíru. Ó bratře, bez takové bytosti, jakou je Nitáj, není možné dosáhnout Rádhy a Krišny. Drž se tedy velmi pevně Jeho lotosových chodidel.
sei pasu bada duracara
nitai na balila mukhe, majila samsara sukhe,
vidyakule ki karibe tara (2)
Pokud někdo nevybudoval svůj vztah k Nitjánandovi Prabhuovi, je jeho život ztracen. Taková osoba není lepší, než zvíře. Dokud z našich úst nevyjde jméno Nitáje, zůstáváme pohlceni takzvaným štěstím tohoto světa. Jaký má potom význam naše postavení a zrození ve vznešené rodině, či v mocném státě?
asatyere satya kari’ mani
nitaiyera karuna habe, vraje radha-krsna pabe,
dhara nitaiyera carana du ’khani (3)
Zapomněním na lotosová chodidla Nitáje podléháme zmatení z falešné představy o hmotném životě a považujeme iluzi za skutečnost. Milostí Nitáje lze dosáhnout Rádhy a Krišny ve Vradži. Proto se pevně drž Jeho lotosových chodidel!
nitai-pada sada kara asa
narottama bada duhkhi, nitai more kara sukhi,
rakha ranga-caranera pasa (4)
Nitájova chodidla jsou skutečná a služba Jemu je navěky. Nikdy proto neztrácej naději a modli se k Jeho lotosovým chodidlům. „Naróttama je velice nešťastný. Ó Nitáji, učiň mě prosím šťastným. Přidrž mě blízko u Svých chodidel, jež se podobají nachovým lotosům.“
2.-7. a 12.-14. února 2012 navštíví náš temple Šrípad Bhakti Šaran Damodár Maharádža. Všichni jste srdečně zváni na ranní a večerní programy.
Šrila Bhakti Šaran Damodar Maharádž pochází z Kéraly, ale velkou část mládí strávil se svými rodičï v Malajsii. Studoval na univerzitě v Anglii a nakonec přijal útočiště u Šrily Bhakti Pramod Purí Maharádže, který mu udělil tridandí sanjás. Od té doby pobývá zejména ve Vrindávanu a Majápuru a někdy jezdí kázat do Malajsie. Plynně ovládá Angličtinu, Bengálštinu a Sánskrit.
Laulya znamená slabost srdce, nebo slabost v dodržení předsevzetí, že dosáhneme cíle vlastního života. S čímkoliv přicházím do styku, tím se zaměstnám. Vše přitahuje moji pozornost. Zaměstnáváme se drobnými malichernostmi, které přitahují naši pozornost a vyhýbáme se skutečným problémům života. Zabýváme se irelevantními věcmi:
vayo mandayusas ca vai
nidraya hriyate naktam
diva ca vyartha-karmabhih
„Líní lidé s nízkou inteligencí a krátkou délkou života tráví své noci spánkem a své dny zbytečnými činnostmi.“ (ŠB. 1.16.9.)
Setkáváme se se stovkami věcí a cokoliv, co přitáhne moji pozornost – to je laulya. Musíme se spasit před takovouto povahou. Zaměstnání našich smyslů nebere konce. Všechny smysly jsou plně zaměstnány. Existují tisíce zaměstnání, která se převážně vyznačují tím, že jim je poznání skutečné potřeby vlastního „já“ cizí. Ten, kdo nezná vlastní domov, putuje cizí zemí, uspokojujíce svoji zvědavost nekonečnou prací. To je to, s čím se střetáváme ve světě. Apasyatam atma-tattvam – to je důležité. Tohle přijímá normálně smýšlející člověk, nikoliv většina abnormálních myslitelů. To je srota-pantha, zjevená pravda. Tohle musí přijít z dokonalé říše, od Boha Samotného. Zde je stanovena nepostradatelná nutnost srota-pantha, metody odhalení. Tohle musí přijít z dokonalé říše, ze sarvajna, vševědoucí sféry. U těch, kteří jsou neznalí svého skutečného zájmu, nacházíme tisíce zaměstnání. Jsou velmi zaneprázdněni, ovšem velmi zaneprázdněni pro nic.
nrnam santi sahasrasah
apasyatam atma-tattvam
grhesu grha-medhinam
(Šukadéva Gósvámí oslovuje krále Paríkšita) „Ó vládce, materialističtí hospodáři, kteří jsou svázáni svými hmotnými výdobytky, jsou slepí v poznání vlastního „já“. Zaměstnávají se plně nasloucháním stovkám a tisícům témat, jenž se týkají lidské společnosti. (ŠB. 2.1.2.)
vyavayena ca va vayah
diva carthehaya rajan
kutumba-bharanena va
„Tito lidé marní své noci spánkem nebo sexem a svoje dny hromaděním peněz a péčí o svoje rodiny.“
Co spatříme, když pohlédneme kolem sebe? Dvě věci – nidraya, spánek, nebo vyavayena, laškování s ženami. Noc se tráví těmito dvěma způsoby. Ve dne se shánějí po penězích, nebo slouží svým nejbližším příbuzným. Tíhneme ke společnosti těch, které můžeme vykořisťovat, kteří podporují naše smyslové potěšení. Těmito lidmi se obklopujeme.
atma-sanyesu asatsv api
tesam pramatto nidhanam
pasyann api na pasyati
„Hmotné tělo, žena, děti a vše, co s nimi souvisí jsou jako zrádní vojáci a ti, kteří se na ně příliš upoutávají, přehlíží svoje zkušenosti a nevidí svoji bezprostřední zkázu.“ (ŠB 2.1.4.)
Jsme plně soustředěni na zájmy rodinného života, pro naše vlastní uspokojení. Jsme natolik zaměstnáni tímto druhem falešné povinnosti, že nám schází čas na to, abychom rozpoznali, že naše vlastní smrt je nám blíž a blíž. Vidíme to a současně to nevidíme. Je to tak prosté. Vidím, že každý kráčí do chřtánu smrti a přesto to zároveň nevidím. Nechci to vidět. To je to podivné postavení, ve kterém se nacházíme. Konečné nebezpečí se blíží a já spím. Snažím se nevšímat si toho. Existuje snad něco divnějšího? Pouze naše určitá pozornost je nutná k tomu, abychom nalezli řešení. Stačí pouhý okamžik. Tolik stromů a hor žije po léta letoucí, věk po věku – bez prospěchu. Není to otázka dlouhověkosti, nebo otázka času. Co je důležité, je upřít svoji pozornost na vlastní „já“ – „Kdo jsem?“ Naše pozornost se musí upínat na náš skutečný zájem.
srimate bhakti-vaibhava puri gosvamiti namine
Skládám své oddané poklony k lotosovým chodidlům Óm Višnupády Paramahamsa Parivrádžákáčárja-varja Aštótara-šata Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádži, jenž sestoupil na tuto zemi jakožto nejlepší oddaný Šrí Krišny.
krsna-sakti-svarupaya sri bhakti pradaine namah
Rozšiřuješ božské poselství Šrímana Gaurángy Maháprabhua, jsi živoucím symbolem Jeho nezlomné odhodlanosti, inkarnací Šrí Krišnovy božské energie a dárcem nektaru oddanosti.
|
|
Duchovní mistr je hoden toho, abychom ho uctívali. Nikoho bychom neměli uctívat více než-li Gurua. Služba Guruovi je nadřazena službě Krišnovi. Vyšší náboženský princip než služba Guruovi není. Dokonce i když to znovu a znovu slyšíme, kvůli našemu silnému poutu k tělu a domu na to zapomínáme a myslíme si, že sloužit rodinným příslušníkům a sobě samým je mnohem důležitější. Naše postavení se podobá postavení chlapce, který se tak ponořil do hry, že zapomněl na svoji povinnost studovat.
Tak jako včela nemůže ochutnat med tím, že olizuje vnější stranu sklenice, tak intelekt nemůže proniknout do světa ducha. Můžeme si myslet, že jsme toho dosáhli, avšak to není možné; existuje zde bariéra, stejně jako to sklo. To, čeho dosáhneme pomocí intelektu, není skutečným poznáním, vyšším poznáním. Pouze skrze víru, upřímnost a odevzdání můžeme vstoupit do této vyšší říše a stát se jejími členy. Vstoupit do vyšší sféry můžeme pouze když nám bude uděleno vízum a přijmou nás. Poté můžeme vstoupit do této země božského života.
Jestliže budeš naslouchat slovům čistého Vaišnavy, zapůsobí to jako nektar. Nebudeš už se nadále trávit jedem, kterým se sytíš ve službách chtíče, hněvu, chamtivosti, iluze, pýchy a arogance. Tohle nejsou tvoji přátelé, lze je přirovnat jedině k jedu. Jed rozdáváš a jed přijímáš. Jsi nasycen jedem. Jakmile však budeš naslouchat nektaru, jed se ztratí. Pokud obdržíš kapku tohoto nektaru, tak nikdy neumřeš. Můžeš se stát nesmrtelným. Nyní jsi smrtelník – čeká tě smrt. Jakmile však přijmeš nektar – nesmrtelnost! Žádná smrt. Haré Krišna!
Vaišnava je někdo, kdo nás může obdařit opravdovou milostí. Nechová sobecké zájmy pro vlastní uspokojení. Jeho jedinou povinností je sloužit Pánovi, pomáhat Jeho částem a částečkám poznat či znovu si uvědomit toto: „Nepatříte do tohoto hmotného světa. Nejste členy toho dočasného, prchavého světa, ve kterém se jako šílenci honíte za trochou smyslového požitku.“
že je přitahován mnoha a mnoha věcmi z tohoto světa,
je ve svém srdci pravdivý a čestný.
 |
Rádi bychom Vás jménem Šríly B.S.Muni Mahárádži a oddaných z našeho Mathu pozvali na oslavu devadesátého devátého výročí příchodu našeho milovaného Gurudévy, Nitja-lílá pravišta Óm Višnupáda Paramahamsa 108 Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádži, která se bude konat v sobotu 14. ledna 2012 v Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Mathu ve Vídni.
Ranní program:
4:30 Mangala árati, Tulasí parikrama,
5:00 Bhadžan, džapa
7:45 Šringara árati, bhadžan, lekce
Hlavní program:
11:30 Bhoga árati
12:00 Gurupudža, po ní dostane každý možnost oslavovat Šrílu Gurudévu vlastními slovy.
cca 13:00 Prasádam
Večerní program:
19:00 Sandhja árati,
19:20 Tulasí parikrama,
19:30 Bhadžan, lekce
20:30 Šajan árati, prasádam
 |
 |
Jak by mohli, když nemají štěstí (dostatek sukriti)*. Musí tam být čistota. Ti, kteří štěstí mají, s vírou naslouchají transcendentálním tématům a díky Pánově milosti jim rozumí, avšak ti, kteří dělají rychlé závěry, nemají schopnost Absolutní Pravdu pochopit. Takoví jedinci nedokáží strávit ani moment rozvíjením úplného transcendentálního poznání. Naše společnost je tak zaujatá materialismem. Lidé nejsou schopni strávit byť jen jediný okamžik diskusí o věčném životě. 24 hodin denně jsme zaneprázdněni světskými aktivitami. Dokonce se ani nenamáháme zjistit, kdo vlastně jsme. Avšak lidské bytosti by měli trávit 24 hodin denně kultivací duchovního poznání. Inteligentní bytosti nemají za povinnost mrhat svými cennými životy ukájením svých smyslů.
Spoléháme na naši svobodnou vůli, na vlastní schopnost výběru našeho vlastního dobra, avšak to nám nepomůže. Jsme uprostřed různých nátlaků, které nás táhnou, přitahují nás do různých směrů, proto je pro nás všechny správné vedení tou nejcennější a nejdůležitější věcí. Když přijmeme vedení kdekoliv a od kohokoliv, budeme svedeni, proto musíme být opatrní, abychom získali správné vedení. Jak důležitý je pravý Guru, který nás může dovést k našemu skutečnému dobru!
Odevzdáváme se tomu, kdo může zničit všechny naše pochyby. Pouze pokud máme vysokou kvalifikaci, nebo jsme obdrželi zvláštní požehnání, se můžeme dostat do společnosti bytosti, která vlastní bezpodmínečnou oddanost. A ona nám může pomoci, neboť je vždy milosrdná.
„Tak dlouho, dokud mě budeš uspokojovat, tak dlouho tě budu milovat. Pokud mi ale žádné uspokojení nadáš, začnu se poohlížet někde jinde. “ Tímto způsobem většinou v hmotném světě uvažujeme. „Já a moje!“ Takové uvažování se ve vyšších sférách nenachází. Tam se s podváděním nesetkáš, dokonce ani s vědomím na něco takového pomyslet. Vše je čisté. Vše je naplněno čistým vědomím. Vše včetně tvojí mysli je tam vidět. Nemůžeš se skrýt za svoji tvář nebo tělo. Vědomí, to znamená čistota. Hmotné vědomí, to znamená nečistota. Tady můžeš předstírat, že jsi někým, nebo něčím, čím ve skutečnosti nejsi. Můžeš podvádět ostatní a oni to nepoznají, protože jsou schopni vidět jenom tělo. Mohou vidět pouze hmotnou podobu. Jejich zrak nedokáže rozpoznat, co je duchovní. Postrádají čistou vizi. Na vyšší úrovni ovšem tyto věci přítomny nejsou. Vše je tam čisté. A láska je tam také čistá.
Jeho život byl už od dětství zářivým příkladem nezlomného odhodlání sloužit Svatým Jménům a kázat o Jejich slávě. Nikdy nebyl ochoten tolerovat aroganci těch, kteří následovali cestu meditace o své vlastní duchovní podobě a o Svaté Jméno nejevili žádný zájem. Také netoleroval ty, kteří se uměle snažili následovat cestu rágánugá-bhakti, ale Máháprabhuovi pokyny z Šikšáštaky a pokyny Rúpy Gósvámího z Upadešámrity ignorovali. Poté, co v nás vybudoval řádné základy, přistoupil k tomu, aby nám sdělil, že se máme snažit o dosažení nejvyššího životního cíle – lásky ke Krišnovi, ve velice vznešené a kouzelně sladké náladě Vradži, kterou rozdával Šrí Čaitanja Maháprabhu. Nejvyšší důležitost přikládal Maháprabhuovu příkazu: „V tomto věku Kali je zpívání Svatých Jmen jediným způsobem (náma-sankírtana kalau parama upáya).“
Šrílu Prabhupádu zdobily čtyři vlastnosti, zmíněné ve verši trinád api ze Šikšáštaky a s jejich pomocí šířil slávu Svatého Jména. Bez přestání nás, jeho žáky, varoval před tím, abychom se nepokoušeli vykrádat pokladnici náboženských zážitků a také před falešným odříkáním, které je nepřátelské vůči duchovnímu pokroku. Šríla Prabhupáda doporučoval pravé odříkání, neboli yukta-vairágju.
chaďiyache jare se to vaişnava
sei anasakta sei suddha bhakta
samsara tathaya paya parabhava
Vaišnavou je ten, který zavrhl tygřici tužeb po zlatě (majetku), ženách a světské slávě. On je v pravdě odpoutaný a je proto čistým oddaným. Překonal v sobě otroctví opakovaných zrození a smrtí (samsáry).
Světskou slávu Prabhupáda považoval za nechutnou a přirovnával ji k prasečím výkalům. Nikdy nestrpěl neosobní filozofii, nebo oddanost znehodnocenou jňánou, jógou či karmou, neboť ty všechny se staví do opozice proti čisté oddanosti. Projevoval nezkrotné nadšení pro kázání Svatého Jména a Maháprabhuova náboženství lásky od břehu oceánu až po vrcholky Himálají a dále. Tak byly díky této snaze zažehnuty obětní ohně Svatého Jména a vítězný prapor Svatého Jména v současnosti vlaje téměř v každém koutě světa. A díky tomu se mnoha hloubavým lidem ze západních zemí natolik poštěstilo, že přijali duchovní cesty Indie.
Šríla Prabhupáda učil, že každá živá bytost má právo uctívat Pána. Kamkoliv přišel, tam hlasitě prohlašoval, že v oddané službě neexistuje žádná etnická či rasová diskriminace.
Podstatou kázání Šríly Prabhupády je upřímně přijmout útočiště u pravého Gurua a naplno se snažit zaměstnat oddanou službou ve společnosti čistých oddaných. Já samotný jsem slyšel, když Šríla Prabhupáda mluvil ke svým žákům o míru ve světě: „Bez praktikování a kázání náboženství lásky, jež učil Šrí Čaitanja Maháprabhu, nemůže být skutečný mír v tomto světě nikdy dosažen.“
Když Prabhupáda mluvil o povinnosti společnosti, která by měla vzdělávat svoje děti, opakoval to, co učila velká duše Šríla Bhaktivinóda Thákura:
tomara bhajane badha
moha janamiya anitya samsare
jivake karaye gadha
„Hmotné poznání je mocnou silou iluzorní energie a je překážkou na cestě k oddané službě. Vytváří iluzorní pouta ke koloběhu opakovaných zrození a smrtí (samsára) a mění lidské bytosti v osly.“
Proto bychom měli přijmout ochranu Svatého Jména, které nám udělí transcendentální poznání (para-vidya), jež je opakem poznání hmotného a následovat Svaté Jméno jako věrná žena. To jsou Maháprabhuova slova – vidya-vadhu-jivanam. Z tohoto pohledu není nutné dosáhnout jiného poznání, nežli toho, které napomáhá kázání Svatého Jména. Dokud nezastavíme mrhání lidských talentů, vědy, umění, kultury, obchodu, etiky a náboženství pro uspokojování smyslů, místo toho, abychom je použili pro dosažení nejvyššího cíle, nebudeme nikdy schopni odstranit nenávist, zášť a nepřátelství existující mezi lidskými bytostmi. Z úcty k výsledkům, kterých v této sféře dosáhl, musí být čistý oddaný posazen na čestné místo v lidské společnosti.
Nechť se tedy celými svými bytostmi odevzdáme cestě vytyčené Šrí Vjásadevou a Šukadévou! Jedině potom budeme moci dosáhnout našeho skutečného cíle. Zneuctíme-li Písma, zakládající se na realizacích velkých duchovních autorit, potom nás přivedou falešné a podvodné cesty k tomu, abychom ve jménu náboženství přijímali všechny možné druhy nevhodných činností. Proto Prabhupáda řekl:
bhagavata kahe taha paripūrna chale
„Na Zemi je ve jménu náboženství podporováno tolik věcí, ale Bhágavatam říká, že nejsou ničím jiným než podvodem.“
Modlíme se, aby se Prabhupádovo poselství rozšířilo po celém světě. To bude zkázou ateismu, jenž je tak destruktivní pro naši planetu a zavedením nefalšovaného teismu pro blaho celého lidstva. A to přinese mír a blahobyt všem.
Toužící po lotosových chodidlech Šríly Prabhupády služebník služebníka Šrí Bhakti Promód PuríCelý překlad článku je k dizpozici v Gaura Vání prosinec 2009 (strana 367)
 |
lava-matra sadhu-sange sarvva-siddhi haya
"Okamžik ve společnosti sádhua je zárukou veškerého úspěchu, což potvrzují všechna písma."
(ČČ, Madhya 22.54)
varam muhurtam viditam ghatate sreyase yatah
"Mnoho a mnoho let bezděčně uplyne v životě osoby, opojené hmotným požitkem.
Kdyby raději alespoň na chvíli zrealizovala, že ztrácí cenný čas, mohla by
se vážně pokusit o dosažení věčného prospěchu." (ŠB, 2.1.12)
Šukadéva Gósvámí zde praví, že jediný okamžik může vyřešit celý problém života, je-li správně využit v sádhu-sanze. Za každou cenu se pokus využít možnosti sádhu-sangy, společnosti Krišnova agenta. Jaký smysl má žít na věky věků, nejsme-li si vědomi vlastního zájmu? Jeden správně užitý moment stačí k vyřešení celého životního problému, kvůli kterému putujeme věčně v této sféře. Musíme bdít nad naším vlastním zájmem, nikoliv k němu být lhostejní.
Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel, aby nás nasměroval k našemu niternému zájmu: "Neznáš své vlastní srdce. Tvé vlastní srdce a jeho požadavky jsou ti cizí. V nitru tvého srdce se skrývá bohatství – pokus se je nalézt: omez veškeré cizí věci a spatříš, že tvoje srdce je chrámem Krišny. S pomocí opravdového vůdce hledej své vlastní srdce a tam nalezneš Krišnu. Nejedná se o nic, co by ti bylo cizí. Každé srdce je Pánovým chrámem. Je to tvůj majetek, je to tvůj domov. Zpět k Bohu, zpátky domů."
Vnější projev pokory nemusí být nutně pravou pokorou, ale podvodem. Voláme-li Pána stejně, jako volá mistr svoje služebníky, potom k Němu naše volání zcela jistě nedolehne. On je nanejvýš nezávislý a nikdo Ho neovládá. Dokud nepřetransformujeme naše falešné ego a nestaneme se upřímně pokornými, naše modlitby k Nejvyššímu a nezávislému Pánovi nedorazí.
Hledač Absolutní Pravdy nemá jinou možnost než se podvolit Guruovi. Jistá třída myslitelů věří, že jestliže existuje vědecké bádání, proč by nemohlo být vyšší duchovní poznání objeveno pomocí něho? Takoví lidé si nejsou vědomi podstaty povahy absolutního poznání, že On Samotný je Absolutní Subjekt a vše ostatní včetně nás je objektem Jeho vševědoucí vize. Není možné aby oko vidělo mysl; může mít s myslí nějaké spojení pouze když ona sama stojí o to si ho povšimnout. Podobně závisí naše spojení s absolutním poznáním hlavně na Jeho sladké vůli. Musíme pouze záviset na Jeho prostředníkovi, neboli duchovním mistrovi, skrze kterého se On rád rozdává.
laksavrtesu surabhir abhipalayantam
laksmi sahasra sata sambhrama sevyamanam
govindam adi-purusam tam aham bhajami
Uctívám prvotního Pána Góvindu, který pase krávy, jež plní všechna přání v zemi vytvořené z mnoha duchovních drahokamů, které vyplňují všechny touhy (čintámani), je obklopen milióny stromů přání (kalpavrikša) a jemuž s velkou láskou neustále slouží stovky tísíc bohyň štěstí (Lakšmí).
Musíme pochopit, z jakého důvodu přicházejí všechny živé bytosti do tohoto hmotného světa. Ví někdo proč tu jsme? Jsme tu, protože nemáme zájem uspokojit zájmy Svrchovaného. Snažíme se uspokojit pouze naše vlastní zájmy. Proto se ocitáme v tomto podmíněném světě, kde na nás čeká zrození, nemoc, stáří a smrt. Chceme zůstat odděleni od univerzálního zájmu a vytváříme si takto zájem separátní. Z tohoto důvodu jsme nuceni procházet tolika fázemi štěstí a neštěstí. Někdy štěstí, někdy neštěstí, někdy utrpení, někdy potěšení – v souladu s naší touhou.
 |
Jaký je rozdíl mezi hmotným a duchovním pohledem na věci?
Duchovní témata mohou znít často nepříjemně, zatímco řeči o smyslovém požitku jsou vždy příjemné.
Posluchači často po mluvčím vyžadují, aby mluvil o tom, co mají rádi, kdežto transcendentalista bude
chtít naslouchat nestranné pravdě, byť by poselství znělo hořce.
Materialisté horlivě shánějí vlastní štěstí, zatímco transcendentalisté pilně usilují o to, aby potěšili Krišnu.
Materialisté nenásledují Šrílu Vjásadévu, kdežto transcendentalisté následují cestu, jež vytyčili mahádžanové.
Transcendentalisté chtějí následovat cestu, kterou prošly velké osobnosti; tzn. že následují sestupnou metodu
Védského poznání (odevzdávají se Nejvyššímu), zatímco materialisté následují neautorizovanou a smyšlenou vzestupnou
metodu (spoléhají na vlastní schopnosti).
Vše závisí pouze na Něm. Pokusíme-li se vystopovat příčinu všeho, dojdeme ke zjištění, že příčina je něco, co má svoji vlastní příčinu, která má dále také svoji příčinu, atd. Pokud však nalezneme Jeho osobní krásu a šarm, pochopíme: „Ano, tohle je konečný cíl, který se snažíme nalézt nejen my, ale i celý zbytek světa.“
V jedné bengálské písni se zpívá: „Ó hory, Himálaje, Alpy, Suméru, po čem to pátrají vaše vztyčené hlavy? Spatřily jste stvořitele tohoto vesmíru a dosáhly naplnění svého života? Spatřily jste Ho?“ Podobně cítí oddaný ve svém srdci, že všichni hledají Pána, který je zosobněným naplněním života. Ve fenomenálním světě zrození a smrti neexistuje nic spolehlivého, co by mělo upoutávat naši pozornost. V nitru svých srdcí hledáme sat – věčnost, čit – vědomí, které uspokojí naše vnímání, a ánandu – naplnění naší touhy po kráse a lásce. Jakmile je láska probuzena, činnost mozku se stáhne. Pochopíme, že láska je naplněním života. Tohle je velice speciální okamžik života. Ať už jsme kdekoliv, automaticky neustále hledáme, hledáme, hledáme...hledáme tohle „Ano“, Óm. Óm znamená veliké „Ano“.To, co hledáš - to existuje! To, po čem prahneš v nitru svého srdce – to existuje.
Tvé hledání musí pokročit od vnějšího k vnitřní substanci. Tam je Pán, kterého hledáš. Takto nás ómkára přivádí ke gajátrí, dále k Védám, Védantě a Šrímad Bhágavatamu, popisujícímu extatickou a radostnou stránku Pána. Nekonečný se přiblíží konečnému natolik, že si tento myslí: „On je jedním z nás.“ Hraje roli tak blízkého přítele, že Ho považujeme za jednoho z nás. Takto nám projevuje Svoji nejvyšší milost. To je náš nejvyšší cíl, který lze nalézt ve Vrindávaně. Šrí Čaitanja Maháprabhu nám praví, že musíme zavrhnout vše a za jediný cíl přijmout Pána Šrí Krišnu ve Vrindávaně: Svajam Bhagaván, Bůh bohů, Pán pánů. On je zdrojem veškerých manifestací nadpřirozené síly. Maháprabhu proto poznamenal: „Hledej Šrí Krišnu. V tomhle světě na tebe jiná povinnost nečeká. Ujmi se Jeho jména, hovoř o Něm, a takto jednej při čemkoliv, čemu se věnuješ. Velmi rychle dosáhneš naplnění svého života. Pokračuj s pronášením Jeho jména, hledáním Jeho a rozmluvách o Něm, ať už spíš, jíš, nebo se hádáš –cokoliv, co děláš, spoj s Ním.“
Tohle hledání ovšem nesmí být pokrytecké. Upřímný badatel získá pomoc a vedení od skutečného oddaného. S pomocí svatých písem a oddaných, a s veškerou upřímností v nitru, pokračuj v neustálém hledání Krišny. Hovoř o Krišnovi s kýmkoliv se střetneš a nepouštěj se do hovorů o ničem, co spadá pod správu smrti. Žena, děti, peníze – za okamžik jsou pryč, už o nich tedy dále nepřemýšlej. Na každém kroku svého života ovšem konej vše pro věčné potěšení Pána.
Krišna není něčím, co by sis vymyslel. Poznat Ho můžeš skrze sádhua a šástru, nikoliv skrze tento hmotný svět vlastního požitku. Nenalezneš Ho ani odříkáním, ale Krišna je se sádhuem, čistým světcem. Krišna je naplněním positivní žádosti srdce.
Ti, kterým učaroval vnější svět, nejsou schopni rozpoznat svůj vnitřní temperament. To je velké neštěstí. Nejdůležitější je zachovat si společnost sádhua, který má skutečnou víru v Krišnu. Takovýto sádhu je v tomto světě velmi, velmi zřídka k nalezení, pokud ovšem hodláš dosáhnout nejvyššího dobra, učiň tento ideál korunou na své hlavě – jakýmkoliv způsobem využij pomoci, kterou ti poskytuje jeho společnost.
Nebuďme zklamaní událostmi tohoto světa a neopouštějme náš bhadžan. Tento svět je místem zmatků a nepokojů, jenž jsou způsobeny ilusorní energií Nejvyššího Pána Šrí Krišny. Pouze zcela odevzdaná duše může překonat oceán zrození a smrtí – tří druhů utrpení. Praktikujme šaranágati, které sestává z šesti částí a je základem oddaného života. Bez šaranágati (odevzdání) není bhakti (oddanost).
Neměli bychom být rozrušeni světskými ztrátami a zisky. Velice obezřetně bychom měli dbát o věčné blaho věčného já, které půjde s námi.
Cokoliv je vůlí Všedobrého Nejvyššího Pána Šrí Krišny vykonáno, přináší všem věčný prospěch. Džívy (duše) sklízí ovoce své vlastní karmy. Nikdo jiný za to nemůže být obviněn. Za žádných okolností se během našeho krátkého pobytu v tomto přechodném světě nenechme rozrušit a neopouštějme bhadžan. Šrí Krišna se vždy stará a chrání zcela odevzdanou duši. Není nic, čeho by se měla obávat. Za všech okolností zůstává klidná. Vůle Absolutního nás ovládá všechny. Proti Jeho vůli nezmůžeme vůbec nic. Záleží pouze na Jeho vůli, jestli budeme žít život askety nebo hospodáře. Nikdo se nemůže postavit žádnému Jeho přání.
My nejsme schopni vidět uspořádání a nemáme kapacitu nalézt řešení. Jediným způsobem jak řešit problémy, je totálně a bezpodmínečně se podřídit. Džívy spáchaly vůči lotosovým chodidlům Šrí Krišny přestupek, když se Mu i přesto, že jsou Jeho věčnými služebnicemi, postavily na odpor. Dokud džívy tento přestupek neodstraní, nedojde k žádnému praktickému řešení. Mája je zcela spolehlivě obalí, načež je touha po požitku svrhne dolů do pekla – do intensivního utrpení.
Prvotní příčina nemoci musí být vymýcena, jinak budou nechtěné symptomy růst. Odpor ke Šrí Krišnovy, který je prvotní příčinou všech problémů, proto musí být odstraněn. Odpor vůči Krišnovy máme už od nepaměti. Tuto averzi nelze odstranit najednou. Může to trvat tisíce životů, a nebo taky jeden. Dokonce i velký oddaný Ambaríš Mahárádža, dokázal všechny hmotné touhy porazit postupně. Ničeho nelze dosáhnout najednou.
Sádhya (věčná blažená duchovní existence) nemůže být dosažena bez sádhany (disciplinované oddané praxe). Společnost skutečných bona fide sádhuů je k duchovnímu pozvednutí nezbytná.
Bhakti Vallabha Tírtha, 15. října 2011, Šrí Govardhan